SLOKA 4
grīṣme tapyeta pañcāgnīn
varṣāsv āsāra-ṣāḍ jale
ākaṇtha-magnaḥ śiśira
evaṁ vṛttas tapaś caret
grīṣme — v létĕ; tapyeta — mĕl by přijmout jako askezi; pañca-agnīn — pĕt ohňů (slunce nad hlavou a ohnĕ hořící na čtyřech stranách); varṣāsu — bĕhem období dešťů; āsāra — průtrže mračen; ṣāṭ — tolerující; jale — ve vodĕ; ā-kaṇṭha — po krk; magnaḥ — ponořený; śiśire — bĕhem nejchladnĕjší části zimy; evam — takto; vṛttaḥ — zamĕstnaný; tapaḥ — askezi; caret — mĕl by konat.
Človĕk v postavení vānaprasthy by mĕl konat askezi bĕhem nejteplejších letních dnů tím, že se vystaví ohňům planoucím na čtyřech stranách a sálajícímu slunci nad hlavou, bĕhem období dešťů by mĕl zůstat venku a nechat se bičovat přívaly deštĕ a v mrazivé zimĕ by mĕl setrvávat ponořený po krk ve vodĕ.
Ten, kdo holduje smyslovému požitku, musí na konci života podstoupit přísnou askezi, aby odčinil své hříšné požitkářství. Oddaný Pána však přirozenĕ rozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy a nemusí se tĕmto radikálním metodám podrobovat. Pañcarātra uvádí:
ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim
antar bahir yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nāntar bahir yadi haris tapasā tataḥ kim
„Pokud nĕkdo náležitým způsobem uctívá Pána, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud Pána náležitĕ neuctívá? Jestliže nĕkdo vnímá Śrī Kṛṣṇu uvnitř a vnĕ všeho, co existuje, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud uvnitř a vnĕ všeho Śrī Kṛṣṇu nevidí?“