SLOKA 6
svayaṁ sañcinuyāt sarvam
ātmano vṛtti-kāraṇam
deśa-kāla-balābhijño
nādadītānyadāhṛtam
svayam — sám; sañcinuyāt — mĕl by shromáždit; sarvam — všechno; ātmanaḥ — své; vṛtti — živobytí; kāraṇam — zaopatřující; deśa — konkrétní místo; kāla — čas; bala — a svou sílu; abhijñaḥ — pragmaticky chápající; na ādadīta — nemĕl by si dĕlat; anyadā — na jindy; āhṛtam — zásoby.
Vānaprastha by si mĕl sám shromáždit všechno, co potřebuje pro své tĕlesné zaopatření s ohledem na čas, místo a svou kapacitu. Nikdy by si nemĕl dĕlat zásoby na pozdĕji.
Podle védských pravidel by mĕl ten, kdo praktikuje askezi, shromažďovat jen to, co bezprostřednĕ potřebuje, a jakmile dostane darem jídlo, ihned se zbavit toho, co nashromáždil předtím, aby mu nezbývaly přebytky. Toto pravidlo má upevňovat jeho víru, se kterou závisí na Nejvyšším Pánu. Nikdy by si nemĕl střádat jídlo a další tĕlesné nezbytnosti pro pozdĕjší použití. Výraz deśa-kāla-balābhijña vyjadřuje, že na zvláštĕ náročných místech, v dobách nouze nebo když je človĕk nemohoucí, není nutné toto přísné pravidlo dodržovat. To potvrzuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že pokud človĕk není úplnĕ nemohoucí, nemĕl by ohlednĕ své obživy záviset na druhých, neboť to vytvoří dluh, který lze splatit jedinĕ dalším zrozením v hmotném svĕtĕ. To se vztahuje jen na ty, kdo usilují o své vlastní očištĕní, a ne na ty, kdo se plnĕ vĕnují oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi. Čistý oddaný jí, obléká se a mluví jen v zájmu služby Pánu, takže veškerá pomoc, kterou přijímá od ostatních, není pro nĕho samotného. Je plnĕ odevzdaný misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo však není takto odevzdaný, se bude jistĕ muset narodit znovu v hmotném svĕtĕ, aby splatil všechny své dluhy vůči druhým.