SLOKA 9
evaṁ cīrṇena tapasā
munir dhamani-santataḥ
māṁ tapo-mayam ārādhya
ṛṣi-lokād upaiti mām
evam — takto; cīrṇena — praktikováním; tapasā — askeze; muniḥ — zbožný vānaprastha; dhamani-santataḥ — tak vyzáblý, že jsou na jeho tĕle vidĕt vystouplé žíly; mām — Mĕ; tapaḥ-mayam — cíl veškeré askeze; ārādhya — uctívající; rṣi-lokāt — nad Maharlokou; upaiti — dosáhne; mām — Mĕ.
Zbožný vānaprastha, jenž praktikuje přísnou askezi a přijímá jen holé životní nezbytnosti, vyhubne na kost a kůži. Když Mĕ bude takto uctívat přísnou askezí, odejde na planetu Maharloku a potom dosáhne přímo Mĕ.
Vānaprastha, který rozvine čistou oddanou službu, dosáhne Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, zatímco je ve stavu vānaprasthy. Ten, jehož vĕdomí Kṛṣṇy však není dokonalé, jde nejprve na planetu Maharloku neboli Ṛṣiloku a odtamtud přímo k Pánu Kṛṣṇovi.
Maharloky či Ṛṣiloky se dosahuje přísným dodržováním pozitivních a negativních pravidel. Nikdo však nemůže získat dokonalé osvobození a vrátit se domů, zpátky k Bohu, aniž by vyvinul chuť pro naslouchání o slávĕ Pána a její opĕvování (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Proto na planetĕ Maharloce vĕnuje neúspĕšný mudrc více pozornosti opĕvování a naslouchání, a tak postupnĕ vyvine čistou lásku k Bohu.