SLOKA 25
yadātmany arpitaṁ cittaṁ
śāntaṁ sattvopabṛṁhitam
dharmaṁ jñānaṁ sa vairāgyam
aiśvaryaṁ cābhipadyate
yadā — když; ātmani — na Nejvyššího Pána; arpitam — upřené; cittam — vĕdomí; śāntam — klidné; sattva — kvalitou dobra; upa-bṛṁhitam — posílené; dharmam — zbožnost; jñānam — poznání; saḥ — on; vairāgyam — odpoutanost; aiśvaryam — majestát; ca — také; abhipadyate — získává.
Ten, kdo upíná své klidné vĕdomí posílené kvalitou dobra k Osobnosti Božství, nabývá zbožnosti, poznání, odpoutanosti i majestátu.
Čistý oddaný je klidný, śānta, díky tomu, že si přeje vše pro službu Pánu a nic pro sebe samotného. Je posílený transcendentální neboli očištĕnou kvalitou dobra, a tak dosahuje nejvyššího náboženského principu – přímé služby Pánu. Získává také jñānu neboli poznání Pánovy podoby a svého vlastního duchovního tĕla, odpoutanost od hmotné zbožnosti a hříšnosti a majestát duchovního svĕta. Ten, kdo však není čistým oddaným Pána a jehož oddanost se mísí s fascinací mystickým poznáním, je posílený hmotnou kvalitou dobra a meditací o Pánu dosahuje nižších výsledků dharmy (zbožnosti v rámci kvality dobra), jñāny (poznání duše a hmoty) a vairāgyi (odpoutanosti od nižších kvalit přírody). Každý by se mĕl nakonec stát čistým oddaným Pána, protože i to nejlepší, co může hmotný svĕt nabídnout, je ve srovnání s královstvím Boha nanejvýš nepatrné.