SLOKA 55
visṛjati hṛdayaṁ na yasya sākṣād
dharir avaśābhihito ’py aghaugha-nāśaḥ
praṇaya-rasanayā dhṛtāṅghri-padmaḥ
sa bhavati bhāgavata-pradhāna uktaḥ
visṛjati — opustí; hṛdayam — srdce; na — nikdy; yasya — toho; sākṣāt — osobnĕ; hariḥ — Pán Hari; avaśa — shodou okolností; abhihitaḥ — nazýván; api — i když; agha — hříchů; ogha — hromady; nāśaḥ — který zničí; praṇaya — lásky; rasanayā — provazy; dhṛta — drží; aṅghri-padmaḥ — Jeho lotosové nohy; saḥ — on; bhavati — je; bhāgavata-pradhānaḥ — nejpřednĕjší oddaný; uktaḥ — nazýván.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je k podmínĕným duším tak laskavý, že je ochoten zničit nespočet hříšných reakcí v jejich srdcích, pokud Ho zavolají Jeho svatým jménem, i kdyby to bylo nevĕdomky nebo nedobrovolnĕ. Když proto svaté jméno Kṛṣṇy s ryzí láskou zpívá oddaný, který přijal útočištĕ u Pánových lotosových nohou, Nejvyšší Osobnost Božství srdce tohoto odaného nikdy nedokáže opustit. Ten, kdo takto Nejvyššího Pána polapil do svého srdce, má být nazýván bhāgavata-pradhāna neboli nejvznešenĕjší oddaný Pána.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho je v tomto verši uvedena podstata vlastností čistého oddaného. Čistý oddaný je ten, kdo svou láskou upoutal Pána natolik, že Pán nemůže srdce svého oddaného opustit. Slovo sākṣāt v tomto verši podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho naznačuje, že čistý oddaný zrealizoval poznání o Nejvyšší Osobnosti Božství tak, že své srdce dal Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi, který je všepřitažlivý svými šesti majestáty včetnĕ krásy. Čistého oddaného nemohou nikdy přitahovat masité pytle ženských ňader nebo halucinace v podobĕ takzvané společnosti, přátelství a lásky v hmotném svĕtĕ. Jeho čisté srdce se tak pro Nejvyššího Pána stává vhodným sídlem. Slušný človĕk bude žít pouze na čistém, nikoliv znečistĕném místĕ. Vzdĕlaní lidé v západních zemích nyní velmi protestují proti znečišťování vody a vzduchu mĕstskými průmyslovými podniky. Lidé se dožadují práva žít v čistém prostředí. Pán Kṛṣṇa je nejslušnĕjší, a proto nebude žít ve znečištĕném srdci a neobjeví se ve znečištĕné mysli podmínĕné duše. Když se oddaný Pánu Kṛṣṇovi odevzdá a stane se Jeho milovníkem díky přímé realizaci Kṛṣṇovy svrchovanĕ přitažlivé povahy, Pán se v čistém srdci a mysli čistého oddaného usídlí.
Śrīla Jīva Gosvāmī píše: ya etādṛśa-praṇayavāṁs tenānena tu sarvadā paramāvaśenaiva kīrtyamānaḥ sutarām evam evāghaugha-nāśaḥ syāt. Pokud je oddaný pohroužen do láskyplné transcendentální služby Pánu, přímo nebo nepřímo transcendentální láskyplnou službou Kṛṣṇovi Pána neustále opĕvuje. I když tedy Kṛṣṇovo svaté jméno zpívá nepozornĕ, protože je pohroužen v Pánovĕ službĕ, Pánova milost jeho srdce očišťuje ode všech hříšných reakcí. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.1.11) je uvedeno:
etan nirvidyamānānām
icchatām akuto-bhayam
yogināṁ nṛpa nirṇītaṁ
harer nāmānukīrtanam
„Ó králi, neustálé zpívání svatého jména Pána způsobem, jakým to dĕlají velké autority, je cestou, po které bez pochyb a beze strachu dojdou k úspĕchu všichni – ti, kteří jsou prostí všech hmotných tužeb, ti, kteří touží po všemožných hmotných požitcích i ti, kteří jsou díky transcendentálnímu poznání spokojení sami o sobĕ.“ Pokud tedy zpívá svaté jméno Kṛṣṇy ten, kdo není na úrovni láskyplné oddané služby, i on bude postupnĕ zbaven všech následků hříchů. V šestém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, ve výkladech k příbĕhu o Ajāmilovi, Śrīla Prabhupāda obšírnĕ vysvĕtlil moc svatého jména, která očistí dokonce i obyčejného človĕka.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura pĕknĕ vysvĕtlil způsob, jak ovládnout Nejvyššího Pána. Matka Yaśodā dítĕ Kṛṣṇu přivázala provazem k dřevĕnému hmoždíři. Kṛṣṇa se nechal svázat, protože je přitahován nepochopitelnou láskou svých oddaných. Pán Kṛṣṇa sice poutá všechny živé bytosti pouty své klamné energie, māyi, ale pokud se tytéž duše stanou čistými oddanými Pána, mohou naopak pouty lásky k Bohu spoutat Kṛṣṇu.
Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura mohou být všechny nepříznivé podmínky na svĕtĕ způsobené hříšnými činnostmi okamžitĕ odstranĕny zpíváním svatého jména Pána. Nejvyšší Osobnost Božství nikdy neopouští srdce tĕch, kdo se vzdali veškerého hříšného jednání a zpívají Jeho svaté jméno. Oddaní, kteří neustále setrvávají v Pánovĕ službĕ, postupnĕ dospĕjí na úroveň prema-niṣṭhā neboli neochvĕjné lásky k Bohu, i když jejich zpívání není ještĕ dokonalé. Tehdy mají být považováni za mahā-bhāgavaty, neboli čisté oddané Pána.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A.Č. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke druhé kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané „Mahārāja Nimi se setkává s devíti Yogendry“.