SLOKA 12
svargiṇo ’py etam icchanti
lokaṁ nirayiṇas tathā
sādhakaṁ jñāna-bhaktibhyām
ubhayaṁ tad-asādhakam
svargiṇaḥ — obyvatelé nebeských planet; api — dokonce; etam — tuto; icchanti — přejí si; lokam — zemskou planetu; nirayiṇaḥ — obyvatelé pekla; tathā — jakbysmet; sādhakam — vedoucí k dosažení; jñāna-bhaktibhyām — transcendentálního poznání a lásky k Bohu; ubhayam — obojí (nebe a peklo); tat — pro tuto dokonalost; asādhakam — nezpůsobilé.
Obyvatelé nebe i pekla se chtĕjí narodit v lidském tĕle na planetĕ Zemi, protože lidský život umožňuje získat transcendentální poznání a lásku k Bohu, kdežto nebeská ani pekelná tĕla tuto příležitost nedávají.
Śrīla Jīva Gosvāmī poznamenává, že v hmotném nebi se živá bytost pohrouží do neobyčejného smyslového požitku a v pekle je pohroužená v utrpení. V obou případech nemá moc podnĕtů nabýt transcendentálního poznání nebo čisté lásky k Bohu. Nadmĕrné utrpení i nadmĕrný požitek jsou tedy překážky duchovního pokroku.