SLOKA 11

Pán popsal čistotu a nečistotu různých míst, časů a hmotných předmĕtů. To, co je nečisté, podle zákonů přírody osobu znečistí v závislosti na její situaci, jak je zde uvedeno. Například při různých příležitostech, jako je zatmĕní slunce nebo období bezprostřednĕ po porodu, přikazují obřadní pokyny, aby omezit příjem potravy. Ten, kdo je však tĕlesnĕ slabý, může jíst, aniž by byl považován za bezbožného. Obyčejní lidé pokládají deset dní po porodu za velmi příznivých, kdežto učenec ví, že toto období je ve skutečnosti nečisté. Neznalost zákona nechrání před trestem, ale ten, kdo se vĕdomĕ dopouští hříšných činností, je považován za velmi pokleslého. Co se týče bohatství (samṛddhi), obnošené, špinavé šaty nebo neuklizená domácnost jsou u bohatého človĕka považovány za nečisté, ale u chudého jsou přijatelné. Slovo deśa poukazuje na to, že na bezpečném a klidném místĕ je každý povinen pečlivĕ konat náboženské obřady, zatímco v nebezpečné či chaotické situaci lze občasné zanedbání druhotných zásad omluvit. Ten, kdo je tĕlesnĕ zdravý, se musí klanĕt Božstvům, účastnit náboženských setkání a plnit své předepsané povinnosti, ale malé dítĕ nebo nemocný človĕk může mít od tĕchto činností úlevy. To vyjadřuje slovo avasthā. Nejvyšší zásadu popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:

„Oddaný má Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi prokazovat transcendentální láskyplnou službu s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospĕchu či zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11) Má přijímat vše, co je příznivé pro oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi, a odmítat vše nepříznivé. Musí se od pravého duchovního mistra naučit způsob, jak sloužit Bohu, a tak žít neustále v čistotĕ a prostý úzkosti. Když však obecnĕ zvažujeme relativní čistotu a nečistotu hmotných vĕcí, je třeba vzít v potaz všechny výše uvedené faktory.