SLOKA 15
mantrasya ca parijñānaṁ
karma-śuddhir mad-arpaṇam
dharmaḥ sampadyate ṣaḍbhir
adharmas tu viparyayaḥ
mantrasya — (očištĕní) mantry; ca — a; parijñānam — pravé poznání; karma — konání; śuddhiḥ — očištĕní; mat-arpaṇam — obĕtování Mnĕ; dharmaḥ — zbožnosti; sampadyate — je dosaženo; ṣaḍbhiḥ — šesti (očištĕním místa, času, látky, konatele, manter a činností); adharmaḥ — bezbožnost; tu — ale; viparyayaḥ — jinak.
Mantra je očištĕná, když je pronášena s náležitým poznáním, a práce je očištĕná, když je obĕtována Mnĕ. Očištĕním místa, času, látky, konatele, manter a práce se osoba stává zbožnou a pokud na tĕchto šest faktorů nedbá, je považována za bezbožnou.
Mantru žák přijímá od pravého duchovního mistra, který ho poučuje o metodĕ, významu a konečném účelu mantry. V tomto vĕku dává pravý duchovní mistr svému žákovi mahā-mantru neboli svatá jména Boha: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo pronáší tuto mantru a sám sebe vidí jako vĕčného služebníka Pána, se ji postupnĕ naučí pronášet bez přestupků a tímto očištĕným pronášením brzy dosáhne nejvyšší dokonalosti života. Zde Pán shrnuje svůj rozbor čistoty a nečistoty, jež se v konečném smyslu projevují ve zbožném a bezbožném způsobu života.