SLOKA 19
viṣayeṣu guṇādhyāsāt
puṁsaḥ saṅgas tato bhavet
saṅgāt tatra bhavet kāmaḥ
kāmād eva kalir nṛṇām
viṣayeṣu — k hmotným objektům smyslového požitku; guṇa-adhyāsāt — kvůli předpokladu, že jsou dobré; puṁsaḥ — človĕka; saṅgaḥ — připoutanost; tataḥ — z tohoto předpokladu; bhavet — vzniká; saṅgāt — z tohoto spojení s hmotou; tatra — tak; bhavet — vzniká; kāmaḥ — chtíč; kāmāt — z chtíče; eva — také; kaliḥ — svár; nṛṇām — mezi lidmi.
Ten, pro koho jsou hmotné objekty smyslů žádoucí, se k nim jistĕ připoutá. Z této připoutanosti vzniká chtíč a ten vyvolává sváry mezi lidmi.
Pravým cílem lidského života by nemĕlo být hmotné uspokojování smyslů, protože to je základem svárů v lidské společnosti. I když nĕkdy védská literatura smyslový požitek dovoluje, konečným zámĕrem Véd je odříkání, neboť védská kultura nemůže doporučovat nic, co narušuje lidský život. Človĕk plný chtíče se snadno rozhnĕvá a stává se nepřítelem každého, kdo mu jeho chtivé touhy narušuje. Jeho sexuální touhu nelze nikdy uspokojit, a proto nakonec začíná být nespokojený i se svým sexuálním partnerem a jeho láska se střídá s nenávistí. Chtivý človĕk si myslí, že Boží stvoření je určené pro jeho požitek, a je tedy plný pýchy a honosí se falešnou slávou. Pyšný chamtivec se nebude chtít pokornĕ odevzdat u lotosových nohou pravého duchovního mistra. Záliba v nedovoleném sexu tedy přímo odporuje vĕdomí Kṛṣṇy, jež závisí na pokorné podřízenosti zástupci Nejvyššího Pána. Pán Kṛṣṇa také říká v Bhagavad-gītĕ, že touha po nedovoleném sexu je všepohlcujícím hříšným nepřítelem tohoto svĕta.
Jelikož moderní společnost schvaluje, aby se muži a ženy spolu stýkali bez jakýchkoliv omezení, není v ní možné dosáhnout míru; urovnávání konfliktů se stává základem přežití ve společnosti. To je příznak nevĕdomé společnosti, která mylnĕ považuje hmotné tĕlo za nejvyšší dobro, což zde popisují slova viṣayeṣu guṇādhyāsāt. Ten, kdo má příliš rád své tĕlo, nevyhnutelnĕ podlehne sexuální touze.