SLOKA 26
evaṁ vyavasitaṁ kecid
avijñāya kubuddhayaḥ
phala-śrutiṁ kusumitāṁ
na veda-jñā vadanti hi
evam — takto; vyavasitam — pravý závĕr; kecit — nĕkteří lidé; avijñāya — nechápající; ku-buddhayaḥ — se zkaženou inteligenci; phala-śrutim — výroky písem slibující hmotné odmĕny; kusumitām — kvĕtnaté; na — ne; veda-jñāḥ — ti, kdo mají úplné poznání Véd; vadanti — říkají; hi — jistĕ.
Osoby, které mají zkaženou inteligenci, nechápou tento pravý účel védského poznání a místo toho hlásají jako nejvyšší védskou pravdu kvĕtnaté výroky Véd slibující hmotné odmĕny. Ti, kdo skutečné znají Védy, tak nikdy nemluví.
Následovníci filosofie karma-mīmāṁsā prohlašují, že žádné vĕčné království Boha mimo tento vesmír neexistuje a že je proto třeba se stát profesionálním konatelem védských obřadů s cílem udržet se na nĕjaké hmotné nebeské planetĕ. V minulé kapitole Pán vysvĕtlil Śrī Uddhavovi, že v hmotném svĕtĕ skutečné štĕstí neexistuje, protože živá bytost bude nezbytnĕ procházet různými planetárními systémy, od nebeských po pekelné, a tak bude stále rozrušená hmotným prostředím. Lékař může dítĕti dávat lék se sladkou polevou, ale jen velký pošetilec dítĕ pobízí, aby ocucalo polevu a lék vyplivlo. Také kvĕtnaté výroky Véd popisující nebeský požitek nedávají pravý plod védského poznání, ale jen ozdobné kvĕty smyslového požitku. Védy (Ṛg Veda 1.22.20) uvádĕjí: tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ. Dokonce i polobozi, kteří jsou trvalými obyvateli nebeských planet, stále vzhlížejí k vĕčnému sídlu Nejvyššího Pána. Pošetilí lidé, kteří obdivují životní úroveň v hmotném nebi, by si tedy mĕli povšimnout toho, že sami polobozi jsou oddanými Nejvyššího Pána. Nikdo by se nemĕl stávat falešným propagátorem takzvaného védského poznání, ale mĕl by rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, a tak opravdu vyřešit problém pokroku v životĕ.