SLOKA 27
kāminaḥ kṛpaṇā lubdhāḥ
puṣpeṣu phala-buddhayaḥ
agni-mugdhā dhūma-tāntāḥ
svaṁ lokaṁ na vidanti te
kāminaḥ — lidé posedlí chtíčem; kṛpaṇāḥ — lakotní; lubdhāḥ — chamtiví; puṣpeṣu — kvĕty; phala-buddhayaḥ — považující za konečné plody; agni — ohnĕm; mugdhāḥ — zmatení; dhūma-tāntāḥ — dusící se kouřem; svam — vlastní; lokam — totožnost; na vidanti — nerozeznávají; te — oni.
Ti, kdo jsou posedlí chtíčem, lakotou a chamtivostí, mylnĕ pokládají pouhé kvĕty za skutečný plod života. Nerozeznávají svou pravou totožnost, protože jsou zmatení září ohnĕ a dusí se jeho kouřem.
Ti, kdo jsou připoutaní k ženám, se stávají pyšnými separatisty; chtĕjí vše, co jim a jejich přítelkyním bude přinášet požitek, a tak se stávají chtivými lakomci plnými úzkosti a závisti. Tito nešťastníci si kvĕtnaté výroky Véd pletou s nejvyšší dokonalostí života. Slovo agni-mugdhāḥ, „zmatení ohnĕm“, vyjadřuje, že védské ohňové obĕti, jež udílejí hmotný prospĕch, považují za nejvyšší náboženskou pravdu, a tak se utápĕjí v nevĕdomosti. Oheň vytváří kouř, který zastírá zrak. Podobnĕ je cesta plodonosných ohňových obĕtí zahalená kouřem a nezřetelná, bez jasného pochopení duchovní duše. Zde Pán jednoznačnĕ prohlašuje, že následovníci plodonosných náboženských obřadů nechápou svou pravou duchovní totožnost a neuvĕdomují si pravé útočištĕ duchovní duše v království Boha.
Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – všechno védské poznání nás má ve skutečnosti vést k čisté lásce k Bohu. Pán Kṛṣṇa je nepochybnĕ Absolutní Pravda a milovat Ho je konečným smyslem naší existence. Védské poznání se trpĕlivĕ snaží dovést podmínĕnou duši k této dokonalosti čistého vĕdomí Kṛṣṇy.