SLOKA 6
vedena nāma-rūpāṇi
viṣamāṇi sameṣv api
dhātuṣūddhava kalpyanta
eteṣāṁ svārtha-siddhaye
vedena — védskou literaturou; nāma — jména; rūpāṇi — a podoby; viṣamāṇi — různé; sameṣu — jež jsou rovnocenné; api — jistĕ; dhātuṣu — v (hmotných tĕlech o) pĕti prvcích; uddhava — Můj milý Uddhavo; kalpyante — jsou chápány; eteṣām — jich, živých bytostí; sva-artha — vlastního zájmu; siddhaye — pro dosažení.
Můj milý Uddhavo, i když se všechna hmotná tĕla skládají ze stejných pĕti prvků a jsou tedy rovnocenná, védská literatura pojímá různá jména a podoby vztahující se k tĕmto tĕlům, aby živé bytosti mohly dosáhnout cíle svého života.
Slova nāma-rūpāṇi viṣamāṇi se týkají systému varṇāśrama-dharmy, v nĕmž jsou členové lidské společnosti označováni podle příslušnosti ke čtyřem společenským stavům a čtyřem třídám podle zamĕstnání. Ti, kdo usilují o intelektuální nebo náboženskou dokonalost, se nazývají brāhmaṇové; ti, kdo usilují o politickou dokonalost, se nazývají kṣatriyové; ti, kdo usilují o finanční dokonalost, se nazývají vaiśyové a ti, kdo se vĕnují jedení, spaní, sexu a poctivé práci, se nazývají śūdrové. Tyto sklony pocházejí ze tří kvalit hmotné přírody (dobra, vášnĕ a nevĕdomosti), protože čistá duše nemá hmotné intelektuální mocenské ambice, ať podnikavé či poddané nálady. Čistá duše je neustále pohroužená v láskyplné oddanosti Nejvyššímu Pánu. Nebudou-li různé sklony podmínĕné duše zamĕstnány ve varṇāśramském systému, nutnĕ dojde k jejich zneužití, a tak osoba poklesne z úrovnĕ lidského života. Védský systém Pán navrhl takovým způsobem, aby podmínĕné duše mohly jít za svými individuálními cíli a zároveň spĕt ke konečnému cíli života, vĕdomí Kṛṣṇy. Tak jako se lékař chová k bláznu tak, že s ním mluví s účastí na úrovni jeho mylných představ o životĕ, ten, kdo chápe védskou literaturu, zamĕstnává živé bytosti ve shodĕ s jejich klamným pojetím totožnosti s hmotnými prvky. I když se všechna hmotná tĕla skládají ze stejných hmotných prvků a jsou tedy kvalitativnĕ totožná, jak je zde popsáno slovem sameṣu, védský společenský systém, varṇāśrama, je stvořen tak, aby každou lidskou bytost zamĕstnal v rámci rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy podle příslušného stupnĕ jejího ztotožnĕní se s hmotou. Absolutním dobrem je samotný Nejvyšší Pán a to, co se k Nejvyššímu Pánu blíží, se stává podobnĕ dobrým. Slunce je zdrojem tepla v tomto svĕtĕ, a proto každý objekt, který se blíží ke slunci, je čím dál teplejší, až nakonec splyne s ohnĕm. Také platí, že když se přibližujeme k transcendentální povaze Osobnosti Božství, automaticky nás víc a víc naplňuje absolutní dobro. Ačkoliv toto poznání je pravým základem védské literatury, přikazuje svĕtskou zbožnost a zakazuje hřích, aby bylo možno postupnĕ dospĕt na úroveň hmotného dobra, kde se projeví duchovní poznání.