SLOKA 12
prakṛtir guṇa-sāmyaṁ vai
prakṛter nātmano guṇāḥ
sattvaṁ rajas tama iti
sthity-utpatty-anta-hetavaḥ
prakṛtiḥ — hmotná příroda; guṇa — tří kvalit; sāmyam — původní rovnovážný stav; vai — jistĕ; prakṛteḥ — přírody; na ātmanaḥ — nikoliv duše; guṇāḥ — tyto kvality; sattvam — dobro; rajaḥ — vášeň; tamaḥ — nevĕdomost; iti — tak nazývané; sthiti — udržování vesmíru; utpatti — jeho stvoření; anta — a jeho zničení; hetavaḥ — příčiny.
Příroda existuje původnĕ jako rovnovážný stav tří hmotných kvalit, které náleží jen přírodĕ, nikoliv transcendentální duši. Tyto kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost – jsou bezprostředními příčinami stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru.
V Bhagavad-gītĕ (3.27) je uvedeno:
prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate
„Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti provádĕjí tři kvality hmotné přírody.“
Tři kvality přírody ve svém původním rovnovážném stavu i následné stvoření vyvinuté z kvalit jsou mnohem mocnĕjší než nepatrná živá bytost, kterou ovládají. Proto živou bytost nelze považovat za skutečného konatele či stvořitele v hmotném svĕtĕ. Pro kvalitu dobra je příznačná zkušenost poznání, pro kvalitu vášnĕ zkušenost konání a pro kvalitu nevĕdomosti zkušenost temnoty. Tyto kvality spojené s hmotným poznáním, konáním a temnotou nemají žáný skutečný vztah s transcendentální duší, která projevuje své kvality vĕčnosti, blaženosti a poznání (energie Nejvyššího Pána zvané sandhinī, saṁvit a hlādinī). Hmotné kvality nemají přístup do království Boha, do nespoutané atmosféry, v níž je vĕčné živé bytosti dáno žít.