SLOKA 33
yo ’sau guṇa-kṣobha-kṛto vikāraḥ
pradhāna-mūlān mahataḥ prasūtaḥ
ahaṁ tri-vṛn moha-vikalpa-hetur
vaikārikas tāmasa aindriyaś ca
yaḥ asau — tato; guṇa — kvalit přírody; kṣobha — vybuzením; kṛtaḥ — způsobená; vikāraḥ — promĕna; pradhāna-mūlāt — jež vzniká z pradhāny, neprojevené podoby celkové hmotné přírody; mahataḥ — z mahat-tattvy; prasūtaḥ — vytvořené; aham — falešné ego; tri-vṛt — ve třech fázích; moha — zmatenosti; vikalpa — a hmotné rozmanitosti; hetuḥ — příčina; vaikārikaḥ — v kvalitĕ dobra; tāmasaḥ — v kvalitĕ nevĕdomosti; aindriyaḥ — v kvalitĕ vášnĕ; ca — a.
Když jsou tři kvality přírody vybuzené, výsledná promĕna se objevuje jako prvek zvaný falešné ego ve třech fázích – dobru, vášni a nevĕdomosti. Toto falešné ego vytvořené z mahat-tattvy, jež sama vzniká z neprojevené pradhāny, se stává příčinou veškeré hmotné iluze a duality.
Když se živá bytost oprostí od falešného ega v podobĕ ztotožnĕní se se třemi kvalitami přírody, může dosáhnout vĕdomí Kṛṣṇy, původního čistého stavu existence. Slovo moha-vikalpa-hetuḥ vyjadřuje, že kvůli falešnému egu se živá bytost považuje za poživatele přírody a na základĕ toho rozvíjí klamnou představu hmotné duality z hlediska hmotného štĕstí a neštĕstí. Falešné ego zmizí, když s jasným vĕdomím Kṛṣṇy chápeme sami sebe jako vĕčné služebníky Pána.