SLOKA 38
dhyāyan mano ’nu viṣayān
dṛṣṭān vānuśrutān atha
udyat sīdat karma-tantraṁ
smṛtis tad anu śāmyati
dhyāyat — meditující; manaḥ — mysl; anu — pravidelnĕ; viṣayān — o smyslových objektech; dṛṣṭān — vidĕných; vā — nebo; anuśrutān — vyslechnutých od védské autority; atha — následnĕ; udyat — vznikající; sīdat — zanikající; karma-tantram — poutaná k reakcím za plodonosné činy; smṛtiḥ — vzpomínání; tat anu — poté; śāmyati — je zničeno.
Mysl poutaná k reakcím za plodonosné činy stále medituje o objektech smyslů – jak tĕch, které je vidĕt v tomto svĕtĕ, tak tĕch, o kterých je slyšet od védské autority. Následnĕ se zdá, že mysl vzniká a zaniká společnĕ s objekty svého vnímání, a tak ztrácí schopnost rozlišit minulost a budoucnost.
Nĕkdo se může zeptat, jak se subtilní tĕlo neboli mysl zbavuje svého spojení s jedním fyzickým tĕlem a vstupuje do dalšího. Toto vstupování do fyzických tĕl a jejich opouštĕní nazývají podmínĕné duše zrozením a smrtí. Své současné smysly osoba používá k meditaci o viditelných objektech tohoto svĕta – krásných ženách, honosných budovách a tak dále – a podobnĕ sní o nebeských planetách, jež popisují Védy. S příchodem smrti je mysl odloučená od objektů, s nimiž se bezprostřednĕ setkávala, a vstupuje do dalšího tĕla, aby se setkávala s novou várkou smyslových objektů. Mysl se musí úplnĕ přeorientovat, a proto se zdá, že dřívĕjší mentalita se ztrácí a je vytvořena nová mysl. Ve skutečnosti je to tatáž mysl, která nadále vnímá, jen jiným způsobem.
Podmínĕná duše je zaplavovaná neustálým tokem hmotných zážitků tvořených přímým vnímáním a abstraktním rozjímáním o objektech tohoto svĕta. Živá bytost tak ztrácí svou transcendentální pamĕť na svůj vztah s Bohem. Jakmile se ztotožňuje s tímto svĕtem, zapomíná na svou vĕčnou totožnost a odevzdává se falešnému egu, které vytváří māyā.