SLOKA 5
naitad evaṁ yathāttha tvaṁ
yad ahaṁ vacmi tat tathā
evaṁ vivadatāṁ hetuṁ
śaktayo me duratyayāḥ
na — to není; etat — toto; evam — tak; yathā — jak; āttha — říkáš; tvam — ty; yat — co; aham — já; vacmi — říkám; tat — to; tathā — tak; evam — takto; vivadatām — pro ty, kdo se přou; hetum — o logických důvodech; śaktayaḥ — energie (je navádĕjí); me — Mé; duratyayāḥ — nepřekonatelné.
Když se filosofové přou: „Já nemíním analyzovat tento jev stejným způsobem jako ty,“ k jejich analytickým neshodám je pobízejí Mé nepřekonatelné energie.
Vlivem hmotných energií Nejvyššího Pána se svĕtští filosofové neustále dohadují o tom, co bylo dřív – slepice, nebo vejce? Působením kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti různé filosofy přitahují různé názory a působením hmotné atmosféry, kterou vytváří Pán, spolu tito filosofové nikdy nesouhlasí. Sám Nejvyšší Pán však podal jasné vysvĕtlení. Śrīmad-Bhāgavatam (6.4.31) uvádí:
yac-chaktayo vadatāṁ vādināṁ vai
vivāda-saṁvāda-bhuvo bhavanti
kurvanti caiṣāṁ muhur ātma-mohaṁ
tasmai namo 'nanta-guṇāya bhūmne
„S úctou se klaním všeprostupujícímu Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jenž oplývá neomezenými transcendentálními vlastnostmi. Působí v hloubi srdcí všech filosofů hlásajících různé názory a vede je k tomu, aby při svých debatách – kdy spolu nĕkdy souhlasí a jindy nesouhlasí – zapomínali na své vlastní duše. Tak vytváří v tomto hmotném svĕtĕ situaci, kdy nejsou schopni dojít k žádnému závĕru. Jemu se klaním.“