SLOKA 6
yāsāṁ vyatikarād āsīd
vikalpo vadatāṁ padam
prāpte śama-dame ’pyeti
vādas tam anu śāmyati
yāsām — jejichž (Mých energií); vyatikarāt — vzájemným působením; āsīt — vyvstal; vikalpaḥ — rozdíl v názoru; vadatām — tĕch, kdo se dohadují; padam — téma diskuse; prāpte — když osoba dosáhla; śama — schopnosti upřít svou inteligenci na Mne; dame — a vlády nad svými vnĕjšími smysly; apyeti — mizí (tento rozdíl v názoru); vādaḥ — samotná hádka; tam anu — následnĕ; śāmyati — utichá.
Vzájemným působením Mých energií vznikají různé názory. Pro ty, kdo však upřeli svou inteligenci na Mne a ovládli své smysly, mizí odlišnosti ve vnímání a tím je odstranĕna samotná příčina sporů.
Vzájemné působení Pánových hmotných energií vytváří střety ve způsobech vnímání v myslích různých filosofů, kteří neústupnĕ obhajují své názory a prohlašují: „Možná je to tak nebo tak, nebo ještĕ jinak, a možná to tak ani tak není.“ Tyto logické či rozumové postuláty, pochyby, antiteze, vyvracení a podobnĕ nabývají tisíce různých podob a od nich se odvíjejí spory. Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa, je ve skutečnosti základem veškeré existence, neboť vše pochází z Pána, Pán vše udržuje a nakonec vše spočine v Pánu. Pán Kṛṣṇa je para-tattva, nejvyšší pravda, na níž spočívají všechny ostatní, závislé pravdy. Ve společnosti učenců, kteří pochopili, že Osobnost Božství je vším, již není důvod pro filosofické spory. Tato názorová jednota se nezakládá na nepřítomnosti filosofických dotazů ani na umlčení rozumové diskuse, ale je přirozeným výsledkem duchovního osvícení. Takzvaní filosofové se pyšnĕ chvástají, že hledají a zkoumají Absolutní Pravdu, ale toho, kdo Absolutní Pravdu nalezl, z nĕkdy pokládají za ménĕ inteligentního než je ten, kdo ji nenašel, ale hledá. Jelikož Pán Kṛṣṇa je Absolutní Pravda, ten, kdo se Mu plnĕ odevzdá, se stává nejvĕtším učencem.