SLOKA 51
prakṛter evam ātmānam
avivicyābudhaḥ pumān
tattvena sparśa-sammūḍhaḥ
saṁsāraṁ pratipadyate
prakṛteḥ — od hmotné přírody; evam — takto; ātmānam — vlastní já; avivicya — když nedokáže odlišit; abudhaḥ — neinteligentní; pumān — osoba; tattvena — jelikož považuje (hmotné vĕci) za skutečné; sparśa — styk s hmotou; sammūḍhaḥ — úplnĕ zmatená; saṁsāram — kolobĕhu hmotné existence; pratipadyate — dosahuje.
Neinteligentní človĕk, který nedokáže rozeznat sebe sama od hmotné přírody, považuje přírodu za skutečnou. Ze styku s ní je úplnĕ zmatený a vstupuje do kolobĕhu hmotné existence.
Podobný verš se nechází ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.5):
yayā sammohito jīva
ātmānaṁ tri-guṇātmakam
paro 'pi manute 'narthaṁ
tat-kṛtaṁ cābhipadyate
„Kvůli této vnĕjší energii se živá bytost, přestože je transcendentální vůči třem kvalitám hmotné přírody, považuje za produkt hmoty, a proto podstupuje reakce hmotného strádání.“