SLOKA 54-55
yathāmbhasā pracalatā
taravo ’pi calā iva
cakṣuṣā bhrāmyamāṇena
dṛśyate bhramatīva bhūḥ
yathā manoratha-dhiyo
viṣayānubhavo mṛṣā
svapna-dṛṣṭāś ca dāśārha
tathā saṁsāra ātmanaḥ
yathā — jako; ambhasā — vodou; pracalatā — pohybující se, zčeřenou; taravaḥ — stromy; api — vskutku; calāḥ — pohybující se; iva — jako kdyby; cakṣuṣā — kvůli očím; bhrāmyamāṇena — které se koulí; dṛśyate — jeví se; bhramatī — pohyblivá; iva — jako kdyby; bhūḥ — zemĕ; yathā — jako; manaḥ-ratha — mentálních představ; dhiyaḥ — výmysly; viṣaya — smyslového požitku; anubhavaḥ — zážitek; mṛṣā — klamné; svapna-dṛṣṭaḥ — vĕci vidĕné ve snu; ca — a; dāśārha — ó potomku Daśārhy; tathā — tak; saṁsāraḥ — hmotný život; ātmanaḥ — duše.
Hmotný život duše a její zážitky smyslového požitku jsou ve skutečnosti klamné, ó potomku Daśārhy, tak jako zdánlivé chvĕní stromů, když se odrážejí ve zčeřené vodĕ, nebo jako zdánlivé točení se zemĕ, když človĕk koulí očima, nebo jako svĕt fantazie nebo snu.
Stromy odražené na zčeřené vodĕ vypadají, že se houpou, a z plující lodi vypadají stromy na břehu také jako že se pohybují. Když vodu bičuje vítr a vytváří vlny, voda vypadá, jako kdyby se pohybovala sama od sebe, přestože s ní ve skutečnosti pohybuje vítr. Podmínĕná duše v hmotném životĕ nekoná žádné činnosti; to hmotné kvality, se svolením oklamané živé bytosti, pohybují hmotným tĕlem. Ta tento vnĕjší pohyb využívá a myslí si, že tančí, zpívá, bĕhá, umírá, vítĕzí a tak dále, i když to vše jsou jen interakce vnĕjšího tĕla s kvalitami přírody.