SLOKA 56
arthe hy avidyamāne ’pi
saṁsṛtir na nivartate
dhyāyato viṣayān asya
svapne ’narthāgamo yathā
arthe — v pravdĕ; hi — jistĕ; avidyamāne — neexistující; api — ačkoliv; saṁsṛtiḥ — hmotná existence; na nivartate — nekončí; dhyāyataḥ — kdo medituje; viṣayān — o objektech smyslového požitku; asya — pro nĕj; svapne — ve snu; anartha — nežádoucích vĕcí; āgamaḥ — příchod; yathā — jako.
Pro toho, kdo medituje o smyslovém požitku, hmotný život – i když postrádá skutečnou existenci – nekončí, tak jako nepříjemné zážitky ve snu.
Nĕkdo může namítat, že pokud Pán Kṛṣṇa tvrdí, že hmotný život je klamný, proč se tedy snažit ho ukončit? Proto zde Pán vysvĕtluje, že hmotný život sice není skutečný, ale pro osobu pohrouženou ve smyslovém požitku bude nezdolnĕ pokračovat dál, tak jako hrůzostrašný sen pokračuje pro osobu pohrouženou ve spánku. Slovo avidyamāna, „neexistující“, znamená, že hmotný život se zakládá na mentálních výmyslech, kdy si živá bytost myslí: „Jsem muž“, „Jsem žena“, „Jsem doktor“, „Jsem senátor“, „Jsem metař“ a tak dále. Podmínĕná duše se nadšenĕ vĕnuje činnostem založeným na imaginární představĕ o své totožnosti s tĕlem. Duše existuje a tĕlo také existuje, ale jejich totožnost je klamná a neexistuje. Hmotný život založený na mylné představĕ postrádá skutečnou existenci.
Poté, co se spáč probudí ze sna, může mu ještĕ slabĕ přetrvávat v pamĕti. Podobnĕ může osobu zamĕstnanou oddanou službou Pánu nĕkdy obtĕžovat slabý odraz hříšného života. Proto by se mĕl posílit ve svém vĕdomí Kṛṣṇy tím, že bude naslouchat Pánovým pokynům Śrī Uddhavovi.