SLOKA 23
svargāpavargayor dvāraṁ
prāpya lokam imaṁ pumān
draviṇe ko ’nuṣajjeta
martyo ’narthasya dhāmani
svarga — nebe; apavargayoḥ — a osvobození; dvāram — brána; prāpya — když dosáhla; lokam — lidského života; imam — tato; pumān — osoba; draviṇe — k majetku; kaḥ — která; anuṣajjeta — přilne; martyaḥ — smrtelné; anarthasya — bezcennosti; dhāmani — v oblasti.
Který smrtelník by poté, co dosáhl lidského života, jenž je opravdovou branou do nebe i k osvobození, dobrovolnĕ přilnul ke hmotnému vlastnictví, sídlu bezcennosti?
To, co chce osoba používat pro uspokojování svých smyslů, se nazývá hmotné vlastnictví, kdežto vĕci určené pro láskyplnou službu Pánu se chápou jako duchovní. Všeho hmotného vlastnictví by se osoba mĕla vzdát tím způsobem, že je plnĕ zamĕstná v oddané službĕ Pánu. Vlastník luxusního paláce by v nĕm mĕl instalovat Božstvo Pána a pořádat pravidelné programy pro šíření vĕdomí Kṛṣṇy. Bohatství by se mĕlo využívat ke stavbĕ chrámů Pána a vydávání literatury vĕdecky vysvĕtlující Osobnost Božství. Ten, kdo se slepĕ zříká hmotného vlastnictví, aniž by je využíval ve službĕ Pánu, nechápe, že všechno patří Osobnosti Božství. Toto slepé odříkání se zakládá na hmotné představĕ, že „Tento majetek by mi mohl patřit, ale já ho nechci.“ Všechno ve skutečnosti patří Bohu. Když to osoba ví, nesnaží si vĕcí tohoto svĕta užívat ani se jich zříkat, ale s klidem je zamĕstnává ve službĕ Pánu.