SLOKA 51
duḥkhasya hetur yadi devatās tu
kim ātmanas tatra vikārayos tat
yad aṅgam aṅgena nihanyate kvacit
krudhyeta kasmai puruṣaḥ sva-dehe
duḥkhasya — utrpení; hetuḥ — příčina; yadi — jestliže; devatāḥ — polobozi (kteří vládnou různým smyslům v tĕle); tu — ale; kim — co; ātmanaḥ — pro duši; tatra — v této souvislosti; vikārayoḥ — patřící k promĕnlivým (smyslům a jejich božstvům); tat — toto (konat a být předmĕtem konání); yat — když; aṅgam — končetina; aṅgena — jinou končetinou; nihanyate — je poškozena; kvacit — kdy; krudhyeta — mĕla by se zlobit; kasmai — na koho; puruṣaḥ — živá bytost; sva-dehe — ve svém tĕle.
Pokud říkáte, že utrpení způsobují polobozi, kteří vládnou tĕlesným smyslům, jak se toto utrpení může vztahovat na duši? Konat a být předmĕtem konání jsou pouhé interakce promĕnlivých smyslů a jejich vládnoucích božstev. Pokud jedan končetina zaútočí na druhou, na koho se může osoba v tom tĕle zlobit?
Brāhmaṇa obšírnĕ vysvĕtluje stav seberealizace, kdy osoba chápe, že se naprosto liší od hmotného tĕla a mysli i polobohů, kteří jim vládnou. Když rozvíjeme tĕlesné štĕstí, jsme nuceni přijmout tĕlesnou bolest. Pošetilé podmínĕné duše se snaží odstranit neštĕstí a tĕšit se ze štĕstí, ale hmotné štĕstí a neštĕstí jsou dvĕ strany téže mince. Nikdo si nemůže vychutnávat tĕlesné štĕstí, aniž by se ztotožňoval s tĕlem. Jakmile se s ním však ztotožňuje, sužují ho nesčetné bolesti a utrpení, které jsou v tom samém tĕle nevyhnutelnĕ přítomny. Tĕlesné štĕstí a neštĕstí posílají polobozi, které si nemůžeme nikdy podmanit; proto na hmotné úrovni stále podléháme rozmarům osudu. Jestliže se ale odevzdáme Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi, zdroji veškeré radosti, můžeme dospĕt na duchovní úroveň, kde se osvobozené duše tĕší transcendentální blaženosti, kterou neruší úzkost ani neštĕstí.