SLOKA 52
ātmā yadi syāt sukha-duḥkha-hetuḥ
kim anyatas tatra nija-svabhāvaḥ
na hy ātmano ’nyad yadi tan mṛṣā syāt
krudhyeta kasmān na sukhaṁ na duḥkham
ātmā — samotná duše; yadi — jestliže; syāt — mĕla by být; sukha-duḥkha — štĕstí a neštĕstí; hetuḥ — příčinou; kim — co; anyataḥ — jiného; tatra — v této teorii; nija — vlastní; svabhāvaḥ — povaha; na — ne; hi — jistĕ; ātmanaḥ — než duše; anyat — cokoliv oddĕleného; yadi — jestliže; tat — to; mṛṣā — falešné; syāt — bylo by; krudhyeta — může se zlobit; kasmāt — na koho; na — není; sukham — štĕstí; na — ani; duḥkham — soužení.
Kdyby mĕla být příčinou štĕstí a neštĕstí sama duše, nemohli bychom vinit druhé, protože štĕstí a neštĕstí by byly jen přirozeností duše. Podle této teorie vlastnĕ nic jiného než duše neexistuje a kdybychom vnímali nĕco jiného než duši, byl by to klam. Jelikož tedy v tomto pojetí vlastnĕ štĕstí a neštĕstí ani neexistují, proč bychom se mĕli zlobit na sebe nebo nĕkoho jiného?
Jelikož mrtvé tĕlo necítí radost ani bolest, naše štĕstí a neštĕstí způsobuje naše vlastní vĕdomí, které je přirozeností duše. Tĕšit se z hmotného štĕstí a zakoušet hmotné neštĕstí však není původní úlohou duše. To jsou výsledky nevĕdomé hmotné náklonnosti a nepřátelství založených na falešném egu. Když se vĕnujeme uspokojování smyslů, stahuje to naše vĕdomí do hmotného tĕla, kde je šokují nevyhnutelné tĕlesné bolesti a problémy.
Na duchovní úrovni neexistuje ani hmotné štĕstí, ani neštĕstí, protože tam je živé vĕdomí plnĕ zamĕstnané oddanou službou Nejvyššímu Pánu bez osobních tužeb. To je pravé štĕstí, nad mylnou představou tĕlesné totožnosti. Než abychom se za vlastní pošetilost zbytečnĕ hnĕvali na druhé, mĕli bychom se vĕnovat seberealizaci, a tak vyřešit problémy života.