SLOKA 14
yogasya tapasaś caiva
nyāsasya gatayo ’malāḥ
mahar janas tapaḥ satyaṁ
bhakti-yogasya mad-gatiḥ
yogasya — mystické yogy; tapasaḥ — náročné askeze; ca — a; eva — jistĕ; nyāsasya — stavu odříkání; gatayaḥ — cíle; amalāḥ — neposkvrnĕné; mahaḥ — Mahar; janaḥ — Janas; tapaḥ — Tapas; satyam — Satya; bhakti-yogasya — oddané služby; mat — Můj; gatiḥ — cíl.
Prostřednictvím mystické yogy, náročné askeze a stavu odříkání se dosahuje čistých svĕtů – Maharloky, Janaloky, Tapoloky a Satyaloky. Ale ten, kdo praktikuje yogu oddanosti, dosáhne Mého transcendentálního sídla.
Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že slovo tapasaḥ v tomto verši označuje askezi, kterou podstupují brahmacārī a vānaprasthové. Brahmacārī, jenž dokonale dodržuje celibát bĕhem určitého stádia svého života, dosáhne Maharloky, a ten, kdo stráví v dokonalém celibátu celý život, dosáhne Janaloky. Ideálním životem ve stavu vānaprasthy lze dosáhnout Tapoloky a osoba ve stavu odříkání dosáhne Satyaloky. Dosažení tĕchto různých cílů rozhodnĕ závisí na vážnosti přístupu k yogovému systému. Ve třetím zpĕvu Bhāgavatamu vysvĕtluje Pán Brahmā polobohům: „Obyvatelé Vaikuṇṭhy cestují ve svých letadlech z lazuritu, smaragdu a zlata. Přestože je doprovázejí jejich ženy, které mají široké boky a krásné usmĕvavé tváře, svým smíchem a tĕlesnými půvaby v nich nemohou probudit vášeň.“ (Bhāg. 3.15.20) V duchovním svĕtĕ, království Boha, tedy obyvatelé nemají naprosto žádnou touhu po osobním uspokojení, neboť jsou úplnĕ spokojení ve své lásce k Bohu. Myslí jen na potĕšení Pána, a proto se tam nemůže vyskytovat podvádĕní, úzkost, chtíč, zklamání a tak dále. Bhagavad-gītā (18.62) uvádí:
tam eva śaraṇaṁ gaccha
sarva-bhāvena bhārata
tat-prasādāt parām śāntiṁ
sthānaṁ prāpsyasi śāśvatam
„Ó potomku Bharaty, zcela se Mu odevzdej. Díky Jeho milosti nabydeš transcendentálního klidu a dosáhneš svrchovaného vĕčného sídla.“