KAPITOLA DVACÁTÁ ČTVRTÁ
Filosofie sāṅkhyi
V této kapitole dává Pán Kṛṣṇa pokyny, jak lze pomocí vĕdy zvané sāṅkhya rozptýlit zmatenost mysli. Nejvyšší Pán zde znovu poučuje Uddhavu o analýze hmotné přírody. Pokud si duchovní duše osvojí toto poznání, může se zbavit zmatenosti založené na klamných dualitách.
Na počátku stvoření jsou pozorovatel a pozorované totéž a nelze je odlišit. Potom se tato Nejvyšší Absolutní Pravda, jedna jediná a nedostupná slovy a myslí, rozdĕlí na dva – pozorovatele, to znamená vĕdomí či osobnost, a pozorované, tedy látku či přírodu. Hmotnou přírodu tvořenou třemi kvalitami hmoty vzruší vládnoucí mužský faktor. Mahat-tattva se pak projevuje společnĕ s energiemi vĕdomí a činnosti. Z nich vzniká princip falešného ega ve svých třech aspektech dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Z falešného ega pod vlivem kvality nevĕdomosti vzniká patnáct subtilních forem smyslového vnímání, po nichž následuje patnáct hmotných prvků. Z falešného ega pod vlivem kvality vášnĕ pochází deset smyslů a z falešného ega pod vlivem kvality dobra vzniká mysl a jedenáct polobohů, kteří vládnou smyslům. Ze sloučení všech tĕchto prvků vyrůstá vesmírné vejce, ve kterém se jako Pán tvořící vesmír usídluje Nejvyšší Osobnost Božství v roli Nadduše sídlící uvnitř. Z pupku tohoto konečného stvořitele vyrůstá lotos, na nĕmž se rodí Brahmā. Pán Brahmā obdařený kvalitou vášnĕ milostí Nejvyšší Osobnosti Božství podstupuje askezi a díky ní dokáže stvořit všechny planety ve vesmíru. Nebeská oblast je určená pro polobohy, meziprostor pro duchy a zemĕ pro lidské bytosti a další. Nad tĕmito třemi planetárními systémy se nacházejí místa, kde žijí pokročilí mudrci, a nižší svĕty obývají démoni, hadi nāgové a tak podobnĕ. Všechny cíle, kterých lze dosáhnout činnostmi založenými na třech kvalitách hmotné přírody, se nacházejí ve třech smrtelných svĕtech. Cíli yogy, přísné askeze a stavu odříkání jsou svĕty zvané Mahar, Janas, Tapas a Satya. Cílem oddané služby Nejvyššímu Pánu jsou naopak lotosové nohy Osobnosti Božství v Pánovĕ sídle, Vaikuṇṭĕ. Tento vesmír hmotných akcí a reakcí je spravován pod vládou času a tří kvalit hmotné přírody. Navíc vše, co v tomto vesmíru existuje, je vytvořeno spojením hmotné přírody a jejího Pána. Tak jako stvoření probíhá postupnĕ od jednoty a toho nejjemnĕjšího po rozmanitost a velmi hrubé projevy, proces zničení probíhá od nejhrubších projevů přírody po ty nejjemnĕjší, až nakonec zbyde jen vĕčná duchovní podstata. Tato svrchovaná Duše setrvává sama v sobĕ, jediná a nekonečná. Mysl toho, kdo medituje o tĕchto pojetích, není zmatená hmotnými dualitami. Tato vĕda zvaná sāṅkhya, vykládaná ve střídajících se stvořeních a zničeních, odstraňuje všechny pochyby a pouta.
SLOKA 1: Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: Nyní ti popíši vĕdu zvanou sāṅkhya, kterou dokonale vyložily dávné autority. Když človĕk pochopí tuto vĕdu, dokáže okamžitĕ překonat iluzi hmotné duality.
SLOKA 2: Původnĕ, bĕhem Kṛta-yugy, když byli všichni lidé mistry v duchovním rozlišování, a také předtím, po dobu zničení, existoval jen samotný pozorovatel, který se nelišil od pozorovaného předmĕtu.
SLOKA 3: Ta jedna Absolutní Pravda, prostá hmotných dualit a nedostupná pro bĕžnou řeč a mysl, se rozdĕlila do dvou kategorií – na hmotnou přírodu a živé bytosti, jež se snaží si užívat projevů této přírody.
SLOKA 4: Jednou z tĕchto dvou kategorií projevů je hmotná příroda, která zahrnuje subtilní příčiny a projevuje výtvory hmoty. Tou druhou je vĕdomá živá bytost označovaná jako poživatel.
SLOKA 5: Když byla hmotná příroda vzrušena Mým pohledem, projevily se tři hmotné kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost, aby splnily přetrvávající touhy podmínĕných duší.
SLOKA 6: Z tĕchto kvalit vznikla prvotní sūtra, společnĕ s mahat-tattvou. Přemĕnou mahat-tattvy bylo vytvořeno falešné ego, příčina zmatenosti živých bytostí.
SLOKA 7: Falešné ego, které je příčinou hmotných smyslových vjemů, smyslů a mysli, zahrnuje duši i hmotu a projevuje se ve třech aspektech – pod vlivem kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti.
SLOKA 8: Z falešného ega pod vlivem kvality nevĕdomosti vznikly subtilní hmotné vjemy, ze kterých byly vytvořeny hrubé prvky. Z falešného ega pod vlivem kvality vášnĕ vznikly smysly a z falešného ega pod vlivem kvality dobra vzniklo jedenáct polobohů.
SLOKA 9: Na Můj popud se všechny tyto prvky sloučily, aby fungovaly podle řádu, a společnĕ projevily vesmírné vejce, které je Mým vznešeným sídlem.
SLOKA 10: Já sám jsem se zjevil v tom vejci plujícím po příčinných vodách a z Mého pupku vyrostl vesmírný lotos, rodištĕ samozrozeného Brahmy.
SLOKA 11: Pán Brahmā, duše vesmíru, obdařený kvalitou vášnĕ, vykonal Mou milostí tvrdou askezi, a tak stvořil tři úrovnĕ planet zvané Bhūr, Bhuvar a Svar společnĕ s jejich vládnoucími božstvy.
SLOKA 12: Nebesa byla určena jako sídlo polobohů, Bhuvarloka jako sídlo duchů a zemský systém jako sídlo lidských bytostí a dalších smrtelných tvorů. Ti mystici, kteří usilují o osvobození, jsou přemístĕni nad tyto tři úrovnĕ.
SLOKA 13: Pán Brahmā stvořil oblast pod Zemí pro démony a hady nāgy. Tak byly připraveny cíle ve třech svĕtech jako odpovídající reakce ze různé druhy činností konaných pod vlivem tří kvalit přírody.
SLOKA 14: Prostřednictvím mystické yogy, náročné askeze a stavu odříkání se dosahuje čistých svĕtů – Maharloky, Janaloky, Tapoloky a Satyaloky. Ale ten, kdo praktikuje yogu oddanosti, dosáhne Mého transcendentálního sídla.
SLOKA 15: Všechny výsledky plodonosných činností v tomto svĕtĕ zařizuji Já, svrchovaný stvořitel jednající jako síla času. Tak se osoba nĕkdy vynořuje k hladinĕ této mocné řeky kvalit přírody a jindy se zase potápí.
SLOKA 16: Všechny projevy viditelné v tomto svĕtĕ – malé i velké, útlé i robustní – obsahují hmotnou přírodu i jejího poživatele, duchovní duši.
SLOKA 17: Zlato a zemĕ původnĕ existují jako složky. Ze zlata se dají vytvořit zlaté ozdoby, jako jsou náramky a náušnice, a ze zemĕ hlinĕné nádoby a talíře. Původní složky – zlato a zemĕ – existují předtím, než z nich výrobky vzniknou, a když jsou výtvory nakonec zničeny, původní složky zůstanou. Jelikož jsou tedy tyto složky přítomné na počátku a na konci, musí být přítomné i ve střední fázi, kdy nabývají podobu určitého předmĕtu, jemuž z praktických důvodů dáváme určité jméno, například náramek, náušnice, nádoba či talíř. Můžeme tedy pochopit, že když hmotná příčina existuje před stvořením daného výtvoru i po jeho zániku, musí být přítomná i bĕhem projevené fáze, kdy podporuje výtvor jako základ jeho reálné existence.
SLOKA 18: Hmotný objekt, sám vytvořený ze složky, která je jeho podstatou, vytváří svou promĕnou další hmotný objekt. Tak se jeden stvořený objekt stává příčinou a základem jiného. Určitou vĕc je tedy možné označit za skutečnou v tom smyslu, že vlastní základní povahu jiného objektu, který je jejím počátečním a konečným stavem.
SLOKA 19: Hmotný vesmír lze považovat za skutečný s tím, že příroda je jeho původní složkou a konečným stavem. Pán Mahā-Viṣṇu je místem spočinutí přírody, která se projevuje silou času. Příroda, všemocný Viṣṇu ani čas se tedy neliší ode Mĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdy.
SLOKA 20: Dokud Nejvyšší Osobnost Božství pohlíží na přírodu, hmotný svĕt existuje a rozmnožováním trvale projevuje velký a rozmanitý proud vesmírného stvoření.
SLOKA 21: Já jsem základem vesmírné podoby, která projevuje nekonečnou rozmanitost prostřednictvím opakovaného stvoření, udržování a zničení planetárních systémů. Má vesmírná podoba původnĕ obsahuje všechny planety v neprojeveném stavu, a pak projevuje pestrou škálu stvořené existence tím, že zařizuje uspořádané spojování pĕti prvků.
SLOKA 22-27: V dobĕ zničení splývá smrtelné tĕlo živé bytosti s jídlem. Jídlo splývá s obilím a obilí se vstřebává zpátky do zemĕ. Zemĕ splývá se svým subtilním smyslovým vjemem, vůní. Vůnĕ splývá s vodou a voda se svou vlastností, chutí. Tato chuť splývá s ohnĕm, jenž splývá s podobou. Podoba splývá se vjemem doteku a ten s éterem. Éter nakonec splývá se vjemem zvuku. Každý ze smyslů splývá se svým původem, vládnoucím božstvem, a ta, ó šlechetný Uddhavo, splývají s vládnoucí myslí, jež sama splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou dobra. Zvuk splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou nevĕdomosti a všemocné falešné ego, první ze všech hmotných prvků, splývá se souhrnem hmotné přírody. Tento souhrn, prvotní útočištĕ tří základních kvalit, se rozpouští v tĕchto kvalitách. Kvality přírody potom splývají s neprojevenou podobou přírody a ta splývá s časem. Čas splývá s Nejvyšším Pánem, jenž je přítomný v podobĕ vševĕdoucího Mahā-puruṣi, původního hybatele všech živých bytostí. Tento původ veškerého života splývá se Mnou, nezrozenou Nejvyšší Duší, která jediná zůstává, spočívající sama v sobĕ. Z Ní se projevuje veškeré stvoření a zničení.
SLOKA 28: Tak jako vycházející slunce odstraňuje temnotu na nebi, toto vĕdecké poznání o zničení vesmíru odstraňuje z mysli vážného studenta veškerou klamnou dualitu. I když mu klam nĕjakým způsobem do srdci vstoupí, nebude tam moci zůstat.
SLOKA 29: Takto jsem Já, dokonalý pozorovatel všeho hmotného a duchovního, vyslovil toto poznání sāṅkhyi, které prostřednictvím vĕdecké analýzy stvoření a zničení odstraňuje klam pochybností.