SLOKA 22-27
anne pralīyate martyam
annaṁ dhānāsu līyate
dhānā bhūmau pralīyante
bhūmir gandhe pralīyate
apsu pralīyate gandha
āpaś ca sva-guṇe rase
līyate jyotiṣi raso
jyotī rūpe pralīyate
rūpaṁ vāyau sa ca sparśe
līyate so ’pi cāmbare
ambaraṁ śabda-tan-mātra
indriyāṇi sva-yoniṣu
yonir vaikārike saumya
līyate manasīśvare
śabdo bhūtādim apyeti
bhūtādir mahati prabhuḥ
sa līyate mahān sveṣu
guṇesu guṇa-vattamaḥ
te ’vyakte sampralīyante
tat kāle līyate ’vyaye
kālo māyā-maye jīve
jīva ātmani mayy aje
ātmā kevala ātma-stho
vikalpāpāya-lakṣaṇaḥ
anne — v jídle; pralīyate — rozplyne se; martyam — smrtelné tĕlo; annam — jídlo; dhānāsu — v obilí; līyate — rozplyne se; dhānāḥ — obilí; bhūmau — v zemi; pralīyante — rozplyne se; bhūmiḥ — zemĕ; gandhe — ve vůni; pralīyate — rozplyne se; apsu — ve vodĕ; pralīyate — rozplyne se; gandhaḥ — vůnĕ; āpaḥ — voda; ca — a; sva-guṇe — ve své vlastnosti; rase — chuti; līyate — rozplyne se; jyotiṣi — v ohni; rasaḥ — chuť; jyotiḥ — oheň; rūpe — v podobĕ; pralīyate — rozplyne se; rūpam — podoba; vāyau — ve vzduchu; saḥ — ten; ca — a; sparśe — ve vjemu doteku; līyate — rozplyne se; saḥ — ten; api — také; ca — a; ambare — v éteru; ambaram — éter; śabda — ve zvuku; tat-mātre — svém příslušném smyslovém vjemu; indriyāṇi — smysly; sva-yoniṣu — ve svých zdrojích, polobozích; yoniḥ — polobozi; vaikārike — ve falešném egu pod vlivem kvality dobra; saumya — Můj milý Uddhavo; līyate — rozplynou se; manasi — v mysli; īśvare — která je vládcem; śabdaḥ — zvuk; bhūta-ādim — v původním falešném egu; apyeti — rozplyne se; bhūta-ādiḥ — falešné ego; mahati — v souhrnu hmotné přírody; prabhuḥ — mocném; saḥ — ten; līyate — rozplyne se; mahān — souhrn hmotné přírody; sveṣu — ve svých vlastních; guṇeṣu — třech kvalitách; guṇa-vat-tamaḥ — která je konečným útočištĕm tĕchto kvalit; te — ty; avyakte — do neprojevené podoby přírody; sampralīyante — zcela se rozplynou; tat — ta; kāle — v čase; līyate — rozplyne se; avyaye — v nepomíjivém; kālaḥ — čas; māyā-maye — který oplývá transcendentálním poznáním; jīve — v Nejvyšším Pánu, který oživuje všechny živé bytosti; jīvaḥ — ten Pán; ātmani — v Nejvyšším Já; mayi — ve Mnĕ; aje — nezrozeném; ātmā — původním Já; kevalaḥ — samotném; ātma-sthaḥ — spočívajícím v sobĕ samotném; vikalpa — stvořením; apāya — a zničením; lakṣaṇaḥ — charakterizovaném.
V dobĕ zničení splývá smrtelné tĕlo živé bytosti s jídlem. Jídlo splývá s obilím a obilí se vstřebává zpátky do zemĕ. Zemĕ splývá se svým subtilním smyslovým vjemem, vůní. Vůnĕ splývá s vodou a voda se svou vlastností, chutí. Tato chuť splývá s ohnĕm, jenž splývá s podobou. Podoba splývá se vjemem doteku a ten s éterem. Éter nakonec splývá se vjemem zvuku. Každý ze smyslů splývá se svým původem, vládnoucím božstvem, a ta, ó šlechetný Uddhavo, splývají s vládnoucí myslí, jež sama splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou dobra. Zvuk splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou nevĕdomosti a všemocné falešné ego, první ze všech hmotných prvků, splývá se souhrnem hmotné přírody. Tento souhrn, prvotní útočištĕ tří základních kvalit, se rozpouští v tĕchto kvalitách. Kvality přírody potom splývají s neprojevenou podobou přírody a ta splývá s časem. Čas splývá s Nejvyšším Pánem, jenž je přítomný v podobĕ vševĕdoucího Mahā-puruṣi, původního hybatele všech živých bytostí. Tento původ veškerého života splývá se Mnou, nezrozenou Nejvyšší Duší, která jediná zůstává, spočívající sama v sobĕ. Z Ní se projevuje veškeré stvoření a zničení.
Zničení hmotného svĕta probíhá opačným postupem než stvoření a nakonec vše splývá s Nejvyšším Pánem, jenž zůstává úplný ve svém absolutním postavení.