No edit permissions for Čeština

SLOKA 22-27

anne pralīyate martyam
annaṁ dhānāsu līyate
dhānā bhūmau pralīyante
bhūmir gandhe pralīyate

apsu pralīyate gandha
āpaś ca sva-guṇe rase
līyate jyotiṣi raso
jyotī rūpe pralīyate

rūpaṁ vāyau sa ca sparśe
līyate so ’pi cāmbare
ambaraṁ śabda-tan-mātra
indriyāṇi sva-yoniṣu

yonir vaikārike saumya
līyate manasīśvare
śabdo bhūtādim apyeti
bhūtādir mahati prabhuḥ

sa līyate mahān sveṣu
guṇesu guṇa-vattamaḥ
te ’vyakte sampralīyante
tat kāle līyate ’vyaye

kālo māyā-maye jīve
jīva ātmani mayy aje
ātmā kevala ātma-stho
vikalpāpāya-lakṣaṇaḥ

anne  —  v jídle; pralīyate  —  rozplyne se; martyam  —  smrtelné tĕlo; annam  —  jídlo; dhānāsu  —  v obilí; līyate  —  rozplyne se; dhānāḥ  —  obilí; bhūmau  —  v zemi; pralīyante  —  rozplyne se; bhūmiḥ  —  zemĕ; gandhe  —  ve vůni; pralīyate  —  rozplyne se; apsu  —  ve vodĕ; pralīyate  —  rozplyne se; gandhaḥ  —  vůnĕ; āpaḥ  —  voda; ca  —  a; sva-guṇe  —  ve své vlastnosti; rase  —  chuti; līyate  —  rozplyne se; jyotiṣi  —  v ohni; rasaḥ  —  chuť; jyotiḥ  —  oheň; rūpe  —  v podobĕ; pralīyate  —  rozplyne se; rūpam  —  podoba; vāyau  —  ve vzduchu; saḥ  —  ten; ca  —  a; sparśe  —  ve vjemu doteku; līyate  —  rozplyne se; saḥ  —  ten; api  —  také; ca  —  a; ambare  —  v éteru; ambaram  —  éter; śabda  —  ve zvuku; tat-mātre  —  svém příslušném smyslovém vjemu; indriyāṇi  —  smysly; sva-yoniṣu  —  ve svých zdrojích, polobozích; yoniḥ  —  polobozi; vaikārike  —  ve falešném egu pod vlivem kvality dobra; saumya  —  Můj milý Uddhavo; līyate  —  rozplynou se; manasi  —  v mysli; īśvare  —  která je vládcem; śabdaḥ  —  zvuk; bhūta-ādim  —  v původním falešném egu; apyeti  —  rozplyne se; bhūta-ādiḥ  —  falešné ego; mahati  —  v souhrnu hmotné přírody; prabhuḥ  —  mocném; saḥ  —  ten; līyate  —  rozplyne se; mahān  —  souhrn hmotné přírody; sveṣu  —  ve svých vlastních; guṇeṣu  —  třech kvalitách; guṇa-vat-tamaḥ  —  která je konečným útočištĕm tĕchto kvalit; te  —  ty; avyakte  —  do neprojevené podoby přírody; sampralīyante  —  zcela se rozplynou; tat  —  ta; kāle  —  v čase; līyate  —  rozplyne se; avyaye  —  v nepomíjivém; kālaḥ  —  čas; māyā-maye  —  který oplývá transcendentálním poznáním; jīve  —  v Nejvyšším Pánu, který oživuje všechny živé bytosti; jīvaḥ  —  ten Pán; ātmani  —  v Nejvyšším Já; mayi  —  ve Mnĕ; aje  —  nezrozeném; ātmā  —  původním Já; kevalaḥ  —  samotném; ātma-sthaḥ  —  spočívajícím v sobĕ samotném; vikalpa  —  stvořením; apāya  —  a zničením; lakṣaṇaḥ  —  charakterizovaném.

V dobĕ zničení splývá smrtelné tĕlo živé bytosti s jídlem. Jídlo splývá s obilím a obilí se vstřebává zpátky do zemĕ. Zemĕ splývá se svým subtilním smyslovým vjemem, vůní. Vůnĕ splývá s vodou a voda se svou vlastností, chutí. Tato chuť splývá s ohnĕm, jenž splývá s podobou. Podoba splývá se vjemem doteku a ten s éterem. Éter nakonec splývá se vjemem zvuku. Každý ze smyslů splývá se svým původem, vládnoucím božstvem, a ta, ó šlechetný Uddhavo, splývají s vládnoucí myslí, jež sama splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou dobra. Zvuk splývá s falešným egem ovlivnĕným kvalitou nevĕdomosti a všemocné falešné ego, první ze všech hmotných prvků, splývá se souhrnem hmotné přírody. Tento souhrn, prvotní útočištĕ tří základních kvalit, se rozpouští v tĕchto kvalitách. Kvality přírody potom splývají s neprojevenou podobou přírody a ta splývá s časem. Čas splývá s Nejvyšším Pánem, jenž je přítomný v podobĕ vševĕdoucího Mahā-puruṣi, původního hybatele všech živých bytostí. Tento původ veškerého života splývá se Mnou, nezrozenou Nejvyšší Duší, která jediná zůstává, spočívající sama v sobĕ. Z Ní se projevuje veškeré stvoření a zničení.

Zničení hmotného svĕta probíhá opačným postupem než stvoření a nakonec vše splývá s Nejvyšším Pánem, jenž zůstává úplný ve svém absolutním postavení.

« Previous Next »