SLOKA 36
jīvo jīva-vinirmukto
guṇaiś cāśaya-sambhavaiḥ
mayaiva brahmaṇā pūrṇo
na bahir nāntaraś caret
jīvaḥ — živá bytost; jīva-vinirmuktaḥ — oproštĕná od subtilního podmínĕní v podobĕ hmotného vĕdomí; guṇaiḥ — od kvalit přírody; ca — a; āśaya-sambhavaiḥ — které se projevily v její vlastní mysli; mayā — díky Mnĕ; eva — jistĕ; brahmaṇā — Nejvyšší Absolutní Pravdĕ; pūrṇaḥ — naplnĕná, zcela spokojená; na — ne; bahiḥ — ve vnĕjším (uspokojování smyslů); na — ani; antaraḥ — ve vnitřním (vzpomínání na smyslový požitek); caret — mĕla by bloudit.
Když je živá bytost oproštĕná od subtilního podmínĕní mysli a od kvalit přírody zrozených z hmotného vĕdomí, stane se zcela spokojenou díky vnímání Mé transcendentální podoby. Již nehledá požitek ve vnĕjší energii, ani na tento požitek nemyslí a nevzpomíná ve svém nitru.
Lidská forma života je vzácnou příležitostí dosáhnout duchovního osvobození v rámci vĕdomí Kṛṣṇy. Pán Kṛṣṇa v této kapitole podrobnĕ popsal charakteristiky tří kvalit přírody a transcendentální stav vĕdomí Kṛṣṇy. Śrī Caitanya Mahāprabhu dal pokyn, abychom přijali útočištĕ u svatého jména Pána Kṛṣṇy, neboť tak můžeme snadno překonat kvality přírody a začít žít svým pravým životem láskyplné oddané služby Pánu Kṛṣṇovi.
Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté páté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Tři kvality přírody a mimo jejich vliv“.