SLOKA 16-17
snānālaṅkaraṇaṁ preṣṭham
arcāyām eva tūddhava
sthaṇḍile tattva-vinyāso
vahnāv ājya-plutaṁ haviḥ
sūrye cābhyarhaṇaṁ preṣṭhaṁ
salile salilādibhiḥ
śraddhayopāhṛtaṁ preṣṭhaṁ
bhaktena mama vāry api
snāna — koupání; alaṅkaraṇam — a zdobení odĕvy a ozdobami; preṣṭham — je velmi vítané; arcāyām — pro podobu Božstva; eva — jistĕ; tu — a; uddhava — ó Uddhavo; sthaṇḍile — pro Božstvo nakreslené na zemi; tattva-vinyāsaḥ — instalace expanzí a energií Pána do různých částí tĕla Božstva pronášením příslušných manter; vahnau — pro obĕtní oheň; ājya — v ghí; plutam — namočené; haviḥ — obĕtiny sezamu, ječmene a tak dále; sūrye — pro slunce; ca — a; abhyarhaṇam — yogová meditace v podobĕ dvanácti āsan a obĕtování arghyi; preṣṭham — velmi drahé; salile — pro vodu; salila-ādibhiḥ — obĕtováním vody a tak dále; śraddhayā — s vírou; upāhṛtam — podávaná; preṣṭham — velmi milá; bhaktena — oddaným; mama — Mým; vāri — voda; api — dokonce.
Při uctívání chrámového Božstva jsou nejpříjemnĕjší koupele a zdobení, můj milý Uddhavo. Božstvu namalovanému na posvátné půdĕ je velmi drahý proces tattva-vinyāsa. Obĕtiny sezamu a ječmene namočeného v ghí jsou nejvhodnĕjší pro obĕtní oheň, zatímco pro slunce nejlépe vyhovuje uctívání zahrnující upasthānu a arghyu. V podobĕ vody je třeba Mĕ uctívat obĕtováním samotné vody. Ve skutečnosti vše, co Mi Můj oddaný s vírou nabízí – i kdyby to byla jen trocha vody – je Mi velmi drahé.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všudypřítomný a védská kultura předepisuje různé obřadní metody pro uctívání Pána v Jeho různých projevech. Základní složkou je víra a oddanost uctívajícího – bez nich je všechno ostatní bezcenné. O tom mluví Pán v následujícím verši.