SLOKA 22
avidyamāno ’py avabhāsate yo
vaikāriko rājasa-sarga eṣaḥ
brahma svayaṁ jyotir ato vibhāti
brahmendriyārthātma-vikāra-citram
avidyamānaḥ — ve skutečnosti neexistující; api — ačkoliv; avabhāsate — vypadá; yaḥ — který; vaikārikaḥ — projev přemĕn; rājasa — kvality vášnĕ; sargaḥ — stvoření; eṣaḥ — toto; brahma — Absolutní Pravda (oproti tomu); svayam — založená sama na sobĕ; jyotiḥ — zářící; ataḥ — proto; vibhāti — projevuje se; brahma — Absolutní Pravda; indriya — smyslů; artha — jejich objektů; ātma — mysl; vikāra — a přemĕn pĕti hrubohmotných prvků; citram — jako rozmanitost.
Ačkoliv tedy tento projev přemĕn vytvořený kvalitou vášnĕ ve skutečnosti neexistuje, vypadá jako skutečný, protože Absolutní Pravda, projevená sama ze sebe a vydávající vlastní záři, se projevuje v podobĕ hmotné rozmanitosti složené ze smyslů, smyslových objektů, mysli a prvků hmotné přírody.
Celková hmotná příroda, pradhāna, je původnĕ nerozlišená a nečinná, ale pozdĕji podstupuje přemĕnu, když na ni prostřednictvím svého faktoru času pohlédne Nejvyšší Pán a aktivuje kvalitu vášnĕ. Tak nastává hmotná přemĕna a projevuje se jako Pánova nižší energie. Oproti tomu osobní sídlo Nejvyššího Pána oplývá vĕčnou rozmanitostí, která vydává vlastní záři, je vnitřním majestátem Absolutní Pravdy a nepodléhá hmotnému stvoření, přemĕnĕ ani zničení. Tímto způsobem je hmotný svĕt totožný s Absolutní Pravdou a zároveň se od ní liší.