SLOKA 28
yathāmayo ’sādhu cikitsito nṛṇāṁ
punaḥ punaḥ santudati prarohan
evaṁ mano ’pakva-kaṣāya-karma
kuyoginaṁ vidhyati sarva-saṅgam
yathā — jako; āmayaḥ — nemoc; asādhu — nedokonale; cikitsitaḥ — léčená; nṛṇām — lidí; punaḥ punaḥ — znovu a znovu; santudati — působí tĕžkosti; prarohan — projevuje se; evam — stejnĕ; manaḥ — mysl; apakva — neočištĕná; kaṣāya — od nečistot; karma — daných jejími činnostmi; ku-yoginam — nedokonalého yogīho; vidhyati — sužuje; sarva-saṅgam — který si udržuje připoutanost ke hmotĕ všeho druhu.
Tak jako se nesprávnĕ léčená nemoc vrací a působí pacientovi opakované tĕžkosti, mysl, která není úplnĕ očištĕná od svých scestných sklonů, zůstane připoutaná ke hmotným vĕcem a bude opakovanĕ sužovat nedokonalého yogīho.
Sarva-saṅgam se vztahuje na zatvrzelou připoutanost ke hmotným objektům takzvaného požitku, jako jsou dĕti, manželka, peníze, národ a přátelé. Pokud se nĕkdo zdánlivĕ vĕnuje oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, ale přitom posiluje svou připoutanost k dĕtem, manželce a tak dále, rozumí se, že je to buď kuyogī, kterého popisuje tento verš, nebo zmatený začátečník, který nedokázal náležitĕ vyléčit nemoc srdce zvanou připoutanost ke hmotĕ. Jestliže se jeho připoutanost ke hmotĕ znovu a znovu vrací, nedokázal ze svého srdce odstranit temnotu nevĕdomosti.