SLOKA 30
karoti karma kriyate ca jantuḥ
kenāpy asau codita ā-nipātāt
na tatra vidvān prakṛtau sthito ’pi
nivṛtta-tṛṣṇaḥ sva-sukhānubhūtyā
karoti — koná; karma — hmotné činnosti; kriyate — je ovlivňována; ca — také; jantuḥ — živá bytost; kena api — nĕjakou silou; asau — ona; coditaḥ — pobízená; ā-nipātāt — až do smrti; na — ne; tatra — tam; vidvān — moudrá osoba; prakṛtau — v hmotné přírodĕ; sthitaḥ — setrvávající; api — i když; nivṛtta — poté, co se vzdala; tṛṣṇaḥ — hmotných tužeb; sva — svému; sukha — štĕstí; anubhūtyā — díky zážitku.
Obyčejná živá bytost koná hmotné činnosti a působí na ni následky tohoto počínání. Tak ji až do smrti pohánĕjí různé touhy k neustálému plodonosnému jednání. Moudrá osoba se však poté, co zažila blaženost svého přirozeného postavení, vzdá všech hmotných tužeb a přestane s plodonosnými činnostmi.
Pohlavní styky se ženami pobízejí muže, aby si znovu a znovu užíval se ženským tĕlem, a zůstává chtivý vlastnĕ až do smrti. Podobnĕ styky s rodinou a přáteli utahují uzel připoutanosti ke hmotĕ. Následky plodonosného jednání tak poutají duši víc a víc v kolobĕhu hmotných proher. Učená osoba, která je ve styku s Nejvyšším Pánem ve svém srdci, si však uvĕdomuje, že hmotné činnosti nakonec vedou ke zklamání a že hříšníkovi hrozí, že bude muset v příštím životĕ vstoupit do lůna prasete nebo psa. Osoba na úrovni seberealizace se nepovažuje za poživatele svĕta, ale vidí celý vesmír jako bezvýznamnou expanzi Pánovy energie – a sebe jako Pánova pokorného služebníka.