SLOKA 37

Hmotná jména a podoby podléhají stvoření a zničení, nemají tedy trvalou existenci a jako taková netvoří podstatné, základní principy reality. Hmotný svĕt se skládá z různých promĕn energie Boha. I když je Bůh skutečný a Jeho energie je také skutečná, konkrétní podoby a jména, jež se dočasnĕ objevují za určitých okolností, postrádají svrchovanou realitu. Je známkou naprosté nevĕdomosti, když si podmínĕná duše představuje, že je hmotná nebo smĕs hmoty a ducha. Nĕkteří filosofové tvrdí, že vĕčná duše se ve styku s hmotou trvale mĕní a že falešné ego představuje novou a trvalou realitu duše. Śrīla Jīva Gosvāmī na to odpovídá, že duše je živou, vyšší energií Pána, kdežto hmota je Pánovou nižší, nevĕdomou energií a že tyto dvĕ energie tedy mají opačné vlastnosti, tak jako svĕtlo a tma. Vyšší živá bytost a nižší hmota vzhledem ke svým vĕčnĕ protikladným a neslučitelným vlastnostem nemohou nikdy splynout v jednu společnou existenci. Vidina smĕsi hmoty a duše se nazývá iluze a projevuje se jako falešné ego, jež ztotožňuje duši s určitým hmotným tĕlem či myslí vytvořenými iluzí. Je zřejmé, že tito vĕdci a filosofové, kteří zabředli do naprosté nevĕdomosti, nemohou být pravými vĕdci a filosofy. Jednoduché kritérium – nakolik si je človĕk vĕdom své duchovní totožnosti – bohužel vyřazuje vysoké procento moderních takzvaných vĕdců a filosofů, kteří pošetile strkají nos do Pánovy hmotné energie, aniž by mĕli jakékoliv poznání o samotném Pánu nebo jakýkoliv zájem o Nĕj.