SLOKA 42
na hi tat kuśalādṛtyaṁ
tad-āyāso hy apārthakaḥ
antavattvāc charīrasya
phalasyeva vanaspateḥ
na — ne; hi — jistĕ; tat — toto; kuśala — osobami s transcendentálním poznáním; ādṛtyam — být uznávané; tat — o to; āyāsaḥ — usilování; hi — jistĕ; apārthakaḥ — zbytečné; anta-vattvāt — z důvodu pomíjivosti; śarīrasya — hmotného tĕla; phalasya — ovoce; iva — jako; vanaspateḥ — stromu.
Ti, kdo vládnou transcendentálním poznáním, nemají pro tuto mystickou tĕlesnou dokonalost příliš vysoké uznání. Naopak považují usilování o tuto dokonalost za zbytečné, protože duše je trvalá, jako strom, ale tĕlo, tak jako ovoce stromu, podléhá zániku.
Zde je uvedený příklad stromu, který dává plody v každé sezónĕ. Plody existují jen krátce, kdežto strom může žít tisíce let. Podobnĕ je duchovní duše vĕčná, zatímco hmotné tĕlo čeká relativnĕ rychlý zánik, i když bude udržováno sebedéle. Tĕlo v žádném případĕ nelze klást na stejnou úroveň s vĕčnĕ existující duší. Ti, kdo jsou skutečnĕ inteligentní a mají skutečné duchovní poznání, se o hmotné mystické dokonalosti nezajímají.