SLOKA 17
yāvat sarveṣu bhūteṣu
mad-bhāvo nopajāyate
tāvad evam upāsīta
vāṅ-manaḥ-kāya-vṛttibhiḥ
yāvat — dokud; sarveṣu — ve všech; bhūteṣu — živých bytostech; mat-bhāvaḥ — vnímání Mé přítomnosti; na upajāyate — nevyvine se plnĕ; tāvat — tak dlouho; evam — takto; upāsīta — musí uctívat; vāk — své řeči; manaḥ — mysli; kāya — a tĕla; vṛttibhiḥ — činnostmi.
Dokud oddaný nevyvine plnĕ schopnost vidĕt Mĕ ve všech živých bytostech, musí Mĕ stále uctívat tímto postupem, činnostmi řeči, mysli a tĕla.
S tĕmito poklonami všem tvorům by mĕl oddaný pokračovat tak dlouho, dokud nezačne plnĕ vnímat Nejvyššího Pána ve všech bytostech. Sice možná nebude schopný skutečnĕ padnout na zem přede všemi tvory, ale mĕl by všem živým bytostem vzdávat úctu alespoň v mysli nebo slovy. To urychlí jeho seberealizaci.