SLOKA 16
visṛjya smayamānān svān
dṛśaṁ vrīḍāṁ ca daihikīm
praṇamed daṇḍa-vad bhūmāv
ā-śva-cāṇḍāla-go-kharam
visṛjya — vzdávající se; smayamānān — kteří se smĕjí; svān — svých přátel; dṛśam — názoru; vrīḍām — studu; ca — a; daihikīm — tĕlesného pojetí; praṇamet — mĕl by se klanĕt; daṇḍa-vat — poklonou celým tĕlem jako tyč; bhūmau — na zem; ā — dokonce i; śva — psům; cāṇḍāla — bezkastovním; go — kravám; kharam — a oslům.
Nemĕl by si všímat posmĕšků svých společníků, ale vzdát se tĕlesného pojetí i studu, který se s ním pojí, a klanĕt se všem – i psům, bezkastovním, kravám a oslům – padnutím celým tĕlem na zem jako tyč.
Oddaný by se mĕl učit vidĕt Nejvyšší Osobnost Božství ve všech tvorech. Śrī Caitanya Mahāprabhu radil všem oddaným, aby se považovali za nižší než stéblo trávy a byli tolerantnĕjší než strom. V tak pokorném rozpoložení je nebude nic rušit v čisté oddané službĕ Pánu. Oddaný není tak pošetilý, aby si myslel, že kráva nebo osel jsou Bůh, ale ve všech tvorech vidí Nejvyššího Pána a na této vyšší, duchovní úrovni nerozlišuje.