SLOKA 39
vṛkṇaś ca me su-dṛḍhaḥ sneha-pāśo
dāśārha-vṛṣṇy-andhaka-sātvateṣu
prasāritaḥ sṛṣṭi-vivṛddhaye tvayā
sva-māyayā hy ātma-subodha-hetinā
vṛkṇaḥ — přesekaná; ca — a; me — má; su-dṛḍhaḥ — velmi pevná; sneha-pāśaḥ — pouta náklonnosti; dāśārha-vṛṣṇi-andhaka-sātvateṣu — k Dāśārhům, Vṛṣṇiům, Andhakům a Sātvatům; prasāritaḥ — omotaná; sṛṣṭi — Tvého stvoření; vivṛddhaye — pro rozšíření; tvayā — Tebou; sva-māyayā — prostřednictvím Tvé matoucí energie; hi — jistĕ; ātma — duše; su-bodha — náležitého poznání; hetinā — mečem.
Pevná pouta mé náklonnosti k rodům Dāśārhů, Vṛṣṇiů, Andhaků a Sātvatů, ten provaz, kterým mĕ původnĕ spoutala Tvá matoucí energie, aby se mohlo rozvíjet Tvé stvoření, je nyní přeseknut mečem transcendentálního poznání vlastního já.
I když jsou členové rodů uvedených v tomto verši vĕční společníci Pána Kṛṣṇy a je tedy vhodné k nim cítit náklonnost, Śrī Uddhava je považoval za své příbuzné místo za čisté oddané Pána. Pod vlivem Pánovy matoucí energie si přál, aby tyto dynastie prosperovaly a vítĕzily. Teď, když vyslechl Kṛṣṇovy pokyny, znovu upřel mysl výhradnĕ na Pána Kṛṣṇu a díky tomu vnímal takzvané členy své rodiny bez svĕtských představ – jako na vĕčné služebníky Pána.