SLOKA 16

Král Nimi před nava-yogendry vyjádřil své obavy z Pánovy klamné energie a protože se nechtĕl stát její obĕtí, požádal je, aby mu māyu podrobnĕ vysvĕtlili. Śrī Antarīkṣa nyní, když klamnou energii popsal, navrhuje, aby se král zeptal na způsob, jak se vlivu māyi naprosto zbavit. Śrī Antarīkṣa nečeká až se král zeptá a sám navrhuje: „Nyní, když ses dozvĕdĕl o vlivu māyi, mĕl by ses ptát na to, jak se tohoto vlivu zbavit.“ Podle Śrīdhara Svāmīho je právĕ toto důležitým bodem Śrī Antarīkṣovy otázky kiṁ bhūyaḥ śrotum icchasi – „Co dalšího si přeješ slyšet?“

Následuje shrnutí toho, jak Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje proces zničení popsaný v předchozím verši. Vāsudeva, Nejvyšší Osobnost Božství, je Božstvo vládnoucí vĕdomí, které se projeví v mahat-tattvĕ. Dalšími přemĕnami mahat-tattvy se projeví trojí falešné ego takto. (1) Z vaikāriky, falešného ega v kvalitĕ dobra, povstává jedenáctý smysl, mysl. Božstvem, které jí vládne, je Aniruddha. (2) Z taijasy, falešného ega v kvalitĕ vášnĕ, pochází inteligence, jejímž vládnoucím Božstvem je Pradyumna, a také pĕt smyslů činných a poznávacích s jejich vládnoucími Božstvy. (3) Z falešného ega v kvalitĕ nevĕdomosti povstává jemná podoba zvuku a z tohoto zvuku neboli śabdy se postupnĕ projeví veškeré hmotné složky počínaje éterem a sluchem. Božstvem vládnoucím tĕmto třem částem falešného ega je Saṅkarṣaṇa. Tento popis je z dvacáté šesté kapitoly třetího zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, veršů 21, 27, 28, 30, 31, 32 a 35.

Māyā, vnĕjší energie Nejvyšší Osobnosti Božství, způsobuje zrození, udržování a zničení hmotného svĕta. Má tři barvy – červenou, bílou a černou. V červeném rysu je hmotná příroda stvořena, v bílém je udržována a v černém je zničena. Mahat-tattva povstává z této māyi a z mahat-tattvy pocházejí tři druhy falešného ega, o kterých byla zmínka výše. V čase zničení vstoupí pĕt hrubohmotných složek, jmenovitĕ zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter do falešného ega v kvalitĕ nevĕdomosti, ze kterého původnĕ vzešly; deset smyslů a inteligence poté vstoupí do falešného ega v kvalitĕ vášnĕ; a mysl vstoupí spolu s polobohy do falešného ega v kvalitĕ dobra, které poté vstoupí do mahat-tattvy, jež přijme útočištĕ v prakṛti neboli neprojevené pradhānĕ.

Jak již bylo vysvĕtleno dříve, každá hrubohmotná složka je stažena poté, co je odstranĕna její specifická vlastnost a potom vstoupí do předchozí složky. To lze pochopit takto. V prostoru, neboli éteru se nachází vlastnost zvuku. Ve vzduchu se nachází zvuk a dotek. V ohni je zvuk, dotek a podoba. Ve vodĕ je zvuk, dotek, podoba a chuť. A v zemi je zvuk, dotek, podoba, chuť a vůnĕ. Od éteru až po zemi se každá složka vyznačuje přidáním své výjimečné vlastnosti zvané guṇa-viśeṣam. Pokud je tato vlastnost odstranĕna, neliší se tato složka od předchozí a tak s ní splyne. Když například velké vĕtry odeberou zemi její vůni, zůstanou v ní pouze zvuk, dotek, tvar a chuť, a přestane se lišit od vody, se kterou splyne. Podobnĕ když voda ztratí svou rasu neboli chuť, obsahuje pouze zvuk, dotek a tvar, čímž se neliší od ohnĕ, jenž má také tyto tři vlastnosti. Vítr tedy odebere vůni, aby zemĕ splynula s vodou, a chuť, aby voda splynula s ohnĕm. Vesmírná temnota potom ohni odebere tvar a oheň splyne se vzduchem. Prostor poté odebere vzduchu dotek, přičemž vzduch splyne s prostorem. Nejvyšší Osobnost Božství v podobĕ času odebere prostoru zvuk a prostor poté splyne s falešným egem v kvalitĕ nevĕdomosti, ze kterého povstal. Falešné ego nakonec splyne s mahat-tattvou, která splyne s neprojevenou pradhānou. Tak je vesmír zničen.