SLOKA 17
śrī-rājovāca
yathaitām aiśvarīṁ māyāṁ
dustarām akṛtātmabhiḥ
taranty añjaḥ sthūla-dhiyo
maharṣa idam ucyatām
śrī-rājā uvāca — král Nimi řekl; yathā — jak; etām — tuto; aiśvarīm — Nejvyššího Pána; māyām — hmotnou energii; dustarām — nepřekonatelnou; akṛta-ātmabhiḥ — ti, kdo se neovládají; taranti — mohou překročit; añjaḥ — snadno; sthūla-dhiyaḥ — ti, jejichž inteligence je otupena hmotnými pouty; maha-ṛṣe — ó velký mudrci; idam — toto; ucyatām — prosím řekni.
Král Nimi řekl: Ó velký mudrci, vysvĕtli prosím, jak může tuto klamnou energii Nejvyššího Pána, nepřekonatelnou pro ty, kdo se neovládají, snadno překonat dokonce i pošetilý materialista.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho jsou jako sthūla-dhiyaḥ označeni ti, kdo se z nevĕdomosti ztotožňují s hrubohmotným tĕlem, a nejsou proto schopni analyzovat jemné zákony přírody, podle nichž se převtĕluje duše v iluzi. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že sthūla-dhiyaḥ je označení i pro takzvané zbožné osoby, které konají okázalé náboženské obřady za účelem uspokojení smyslů, místo aby se láskyplnou oddanou službou Pánu snažili připravit na návrat domů, zpátky k Bohu.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura byl král Nimi již pokročilým oddaným Pána, a proto vĕdĕl, jak klamnou energii māyu překonat odevzdáním se lotosovým nohám Pána a jak Ho uspokojit čistou oddanou službou. Král se proto dotazoval ve prospĕch tĕch, kdo se mylnĕ považují za velmi vzdĕlané, ale ve skutečnosti jsou navyklí materialistickým ploduchtivým činnostem, které je více a více zaplétají do iluze. V této souvislosti citoval Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ze slovníku Amara-kośa, aby ukázal, že akṛtātmabhiḥ poukazuje na apūrṇatvam neboli toho, jehož život je prázdný.
Každá živá bytost má vĕčný vztah s nejvyšší živou bytostí, Kṛṣṇou. Kṛṣṇu lze milovat jako svého vĕčného pána, nejdůvĕrnĕjšího přítele, milované dítĕ nebo objekt milostné náklonnosti. Tyto extáze bychom si však nikdy nemĕli plést s obyčejnými hmotnými city, které jsou zvrácenými odrazy duchovních ras neboli vztahů. V hmotném svĕtĕ se snažíme vychutnávat si ty samé vztahy služby, přátelství a rodičovské i milostné lásky, ale objektem tĕchto citů je dočasné hmotné tĕlo, které je přírodními zákony rychle zničeno. Tyto láskyplné pocity by mĕly být zamĕřeny na duchovní tĕlo Nejvyšší Osobnosti, Kṛṣṇy, zdroje veškeré krásy a transcendentální blaženosti. Ten, kdo se nenaučil umĕní zamĕřit svou lásku na Kṛṣṇu, je apūrṇa neboli ten, jehož život je v konečném smyslu prázdný.
Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura lze toho, jehož život je prázdný, nazvat také manda-dhīḥ, ten, jehož inteligence je ochuzena nedostatkem široké zkušenosti. Král Nimi, čistý vaiṣṇava, byl tak laskavý, že se zeptal: „Jak mohou tito mentálnĕ zaostalí, co se týče duchovních záležitostí od přírody líní lidé, překročit nejsnadnĕjším možným způsobem māyu?“