SLOKA 31
smarantaḥ smārayantaś ca
mitho ’ghaugha-haraṁ harim
bhaktyā sañjātayā bhaktyā
bibhraty utpulakāṁ tanum
smarantaḥ — vzpomínají; smārayantaḥ ca — a připomínají; mithaḥ — jeden druhému; agha-ogha-haram — jenž oddaným odebírá vše nepříznivé; harim — Nejvyšší Osobnost Božství; bhaktyā — oddaností; sañjātayā — probudí se; bhaktyā — oddaností; bibhrati — vlastní; utpulakām — zneklidnĕno extází; tanum — tĕlo.
Oddaní Pána mezi sebou neustále hovoří o slávĕ Osobnosti Božství. Neustále tak na Pána vzpomínají a navzájem si připomínají Jeho vlastnosti a zábavy. Svou oddaností zásadám bhakti-yogy tĕší Pána, Osobnost Božství, a On je zbavuje všeho nepříznivého. Takto zbaveni všech překážek se oddaní probouzejí do čisté lásky k Bohu a jejich duchovní tĕla dokonce i v tomto svĕtĕ projevují příznaky transcendentální extáze, jako je ježení chlupů na tĕle.
Slovo aghaugha-haram je v tomto verši velmi významné. Agha označuje to, co je nepříznivé či hříšné. Živá bytost je ve skutečnosti sac-cid-ānanda-vigraha, vĕčná, oplývá blažeností a poznáním. Protože však zanedbává svůj vĕčný vztah s Kṛṣṇou, Osobností Božství, páchá hříšné činnosti a zakouší nepříznivé následky v podobĕ hmotného utrpení. Řetĕzci hříšných následků se říká ogha, nepřetržitá vlna utrpení. Kṛṣṇa je aghaugha-haraṁ harim; své oddané zbavuje následků hříchů a oni tak zakoušejí nepochopitelnou blaženost království Boha dokonce i v tomto svĕtĕ.
Slova bhaktyā sañjātayā bhaktyā vyjadřují, že bhakti-yoga má dvĕ části: sādhana-bhakti a rāgānuga-bhakti. Śrīla Prabhupāda ve své knize Nektar oddanosti podrobnĕ vysvĕtlil, jak oddaný pokročí ze sādhana-bhakti neboli následování usmĕrňujících zásad, na úroveň rāgānuga-bhakti, služby konané s láskou k Bohu. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je osvobozená duše díky projevům transcendentální extáze ve svém tĕle neustále nadšená a vždy se snaží zůstat přemožena opĕvováním slávy Osobnosti Božství, Hariho.