SLOKA 30
parasparānukathanaṁ
pāvanaṁ bhagavad-yaśaḥ
mitho ratir mithas tuṣṭir
nivṛttir mitha ātmanaḥ
paraspara — vzájemné; anukathanam — rozhovory; pāvanam — očišťující; bhagavat — Nejvyššího Pána; yaśaḥ — o slávĕ; mithaḥ — vzájemná; ratiḥ — láskyplná náklonnost; mithaḥ — vzájemná; tuṣṭiḥ — spokojenost; nivṛttiḥ — odstranĕní hmotného utrpení; mithaḥ — vzájemné; ātmanaḥ — duše.
Mĕli bychom se naučit sdružovat s oddanými Pána tak, že s nimi budeme opĕvovat Pánovu slávu. Tento postup je nanejvýš očistný. Oddaní mezi sebou rozvíjejí láskyplné přátelské vztahy a společnĕ tak zažívají štĕstí a spokojenost. Navzájem se povzbuzují a tak jsou schopni se vzdát hmotného uspokojování smyslů, které je příčinou veškerého utrpení.
Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho by si ti, kdo jsou pokročilí ve vĕdomí Kṛṣṇy, nemĕli závidĕt nebo se přít. Všech tĕchto svĕtských pocitů by se mĕli vzdát a místo toho by mĕli společnĕ opĕvovat slávu Nejvyššího Pána pro vzájemné očištĕní. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že opĕvování Nejvyššího Pána je zvláštĕ mocné ve společnosti čistých oddaných. Když se oddaní vĕnují saṅkīrtanu, společnému opĕvování svatého jména Pána, zakoušejí nejvyšší transcendentální blaženost a uspokojení. Navzájem se tak povzbuzují k ukončení hmotného smyslového požitku, jež je založen na zakázaných pohlavních stycích se ženami. Jeden oddaný řekne druhému: „Ó, ty jsi se vzdal smyslového požitku. Dneškem počínaje se ho vzdávám také.“
Musíme se učit zvĕtšovat svou lásku k oddaným, uspokojit je a vzdát se smyslových objektů nepříznivých pro službu Kṛṣṇovi. Mĕli bychom se také učit vidĕt celý vesmír jako předmĕt vhodný pro službu Pánu. Pokud zamĕstnáme smyslové objekty ve službĕ Kṛṣṇovi, přirozenĕ se od nich odpoutáme. Když takto trávíme dny ve společnosti oddaných Pána, naše transcendentální extáze se díky rozhovorům o tématech Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty neustále zvĕtšuje. Proto se ten, kdo nechce být sužován māyou v podobĕ smyslového požitku, musí neustále sdružovat s čistými oddanými Pána, kteří se nevĕnují ničemu jinému než opĕvování slávy Pána, naslouchání o ní a uskutečňování Jeho mise na zemi.
Śrīla Madhvācārya zdůrazňuje, že tak jako je třeba rozvíjet přátelský vztah s oddanými, je nutné rozvíjet přátelského ducha vůči polobohům, kteří Pánovým jménem řídí vesmír. Tímto způsobem bychom mĕli v tomto svĕtĕ v klidu žít.