SLOKA 32
kvacid rudanty acyuta-cintayā kvacid
dhasanti nandanti vadanty alaukikāḥ
nṛtyanti gāyanty anuśīlayanty ajaṁ
bhavanti tūṣṇīṁ param etya nirvṛtāḥ
kvacit — nĕkdy; rudanti — naříkají; acyuta — na neomylného Nejvyššího Pána; cintayā — myšlenkami; kvacit — nĕkdy; hasanti — smĕjí se; nandanti — mají velkou radost; vadanti — hovoří; alaukikāḥ — jednají úžasným způsobem; nṛtyanti — tančí; gāyanti — zpívají; anuśīlayanti — a napodobují; ajam — nezrozeného; bhavanti — stanou se; tūṣṇīm — tiší; param — Nejvyššího; etya — získají; nirvṛtāḥ — zbaveni utrpení.
Oddaní, kteří dosáhli lásky k Bohu nĕkdy pohrouženi v myšlenkách na neomylného Pána hlasitĕ naříkají. Nĕkdy se smĕjí, pociťují velkou radost, nahlas k Pánu promlouvají, tančí nebo zpívají. Protože transcendovali hmotný podmínĕný život, napodobují nĕkdy nezrozeného Nejvyššího hraním Jeho zábav. A jindy, když se jim Pán osobnĕ zjeví, zůstávají klidní a tiší.
Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura příznaky lásky k Bohu vysvĕtlil. Rudanti: Oddaní naříkají a myslí si: „Další den je pryč a přesto jsem Kṛṣṇu nezískal. Co budu dĕlat, kam půjdu, koho se budu ptát a kdo mi může pomoci Kṛṣṇu získat?“ Hasanti: Je pozdĕ v noci, noc je temná a Kṛṣṇa je odhodlán vykrást dům jedné starší gopī. Schovává se pod stromem v rohu dvora, který patří jednomu z pastevců. Přestože si o sobĕ Kṛṣṇa myslí, že není vidĕt, uslyší najednou hlas jednoho ze starších rodinných příslušníků: „Kdo je to tam? Kdo jsi, ptám se?“ Kṛṣṇa je přistižen a chystá se ze dvora utéci. Když je tato úsmĕvná příhoda vyprávĕna oddanému, ten se začne ze srdce smát. Nandanti: Když Kṛṣṇa oddanému opravdu zjeví svou transcendentální podobu, oddaný zakouší nejvyšší transcendentální blaženost. Vadanti: Oddaný říká Pánu: „Ó Kṛṣṇo, po tolika dnech konečnĕ jsem Tĕ dosáhl.“
Pokud jsou všechny smysly oddaného pohrouženy ve Śrī Kṛṣṇovi, oddaný úspĕšnĕ transcendoval hmotné životní podmínky. To je vyjádřeno slovem alaukikāḥ. Alaukikāḥ neboli transcendentální úroveň vysvĕtluje Pán v Bhagavad-gītĕ (14.26):
mām ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
„Kdo Mi slouží s naprostou a výlučnou, neselhávající oddaností, okamžitĕ překonává kvality hmotné přírody a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“
Śrīla Śrīdhara Svāmī říká, ajaṁ harim, anuśīlayanti tal-līlām abhinayanti: „Anuśīlayanti znamená, že oddaný nĕkdy v krajní extázi napodobuje nebo hraje zábavy Nejvyššího Pána.“ Tento příznak extáze projevily gopī ve Vṛndāvanu bĕhem Kṛṣṇovy nepřítomnosti.
Ve dvacátém prvním verši této kapitoly bylo řečeno, že ten, kdo pochopil, že ani na zemi ani v hmotném nebi žádné štĕstí není, se musí odevzdat u lotosových nohou pravého duchovního mistra. Tasmād guruṁ prapadyeta jijñāsuḥ śreya uttamam. Následující verše dávají mnoho podrobných pokynů ohlednĕ činností pravého žáka. Tento verš popisuje zralý plod oddané služby, konkrétnĕ čistou lásku k Bohu. Na tuto úroveň transcendentální blaženosti se může dostat každý tím, že na svou hlavu přijme prach z lotosových nohou Kṛṣṇova zástupce. Je třeba vzdát se mentality závisti a falešné prestiže, a pokornĕ přijmout útočištĕ milosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Duchovní mistr má být považován za inkarnaci Pánovy milosti. Naprosto není pochyb o tom, že upřímná duše, která slouží pravému duchovnímu mistrovi, dosáhne nejvyšší dokonalosti života (śreya uttamam). V Pánovĕ osobním sídle si bude užívat vĕčné blaženosti a poznání.