SLOKA 35

V předchozím verši se král Nimi dotazoval na různé aspekty Absolutní Pravdy, jmenovitĕ Nārāyaṇa, Brahman and Paramātmu. Nyní mudrc Śrī Pippalāyana tyto tři rysy Absolutní Pravdy vysvĕtluje ve stejném pořadí, v jakém je král vyjmenoval. Sthity-udbhava-pralaya-hetuḥ označuje Nejvyšší Osobnost Božství expandující se jako trojí inkaranace puruṣi – Mahā-Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. V Bhāgavatamu (1.3.1) se píše:

„Na počátku stvoření se Pán nejdříve expandoval do vesmírné podoby inkarnace puruṣi a projevil všechny složky hmotného stvoření. První ze všeho tedy bylo stvoření šestnácti prvků hmotné činnosti. Jeho účelem bylo stvořit hmotný vesmír.“ O Nejvyšší Osobnosti Božství Nārāyaṇovi je tu proto zmínka jako o hetuḥ, neboli nejvyšší příčinĕ stvoření, udržování a zničení vesmíru. Samotný Pán však žádnou příčinu nemá; je ahetuḥ. V Brahma-saṁhitĕ je vyjádřeno, anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam. Nejvyšší Pán je příčinou všech příčin a jako vĕčná Absolutní Pravda sám žádnou příčinu nemá. Śrīla Jīva Gosvāmī vysvĕtluje, že slovo ahetuḥ také znamená, že Nejvyšší Pán má ve svém transcendentálním sídle zvaném Kṛṣṇaloka původní podobu jako Kṛṣṇa. Kṛṣṇa je neustále pohroužen do svých blažených zábav ve společnosti vĕčnĕ osvobozených společníků, a stojí proto stranou záležitostí tohoto svĕta stvořeného Jeho vnĕjší energií známou jako māyā. Proto se uvádí: jagṛhe pauruṣaṁ rūpam. Pán se expanduje jako Nārāyaṇa a Viṣṇu, aby podpořil hrubou iluzi a postupnou nápravu podmínĕných duší. Pánův odstup od hmotného stvoření Védy poisují také: na tasya kāryaṁ karaṇaṁ ca vidyate. Absolutní Pravda nemusí nic dĕlat, protože je vše samostatnĕ konáno Jejími nesčetnými energiemi. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zdůrazňuje, že i když je Nejvyšší Pán ahetuḥ, neboli bez příčiny a vzdálený příčinĕ hmotného stvoření, je v tomto verši popsán také jako hetuḥ neboli konečná příčina stvoření, udržování a zničení hmotného projevu, protože se expanduje jako Paramātmā neboli Nadduše, která jedná jako prvotní hybná síla vesmírného stvoření.

Slovo ahetuḥ lze chápat i jiným způsobem. V Bhagavad-gītĕ (7.5) Pán říká:

Podmínĕné živé bytosti (jīva-bhūta) chtĕjí svými hmotnými smysly zakoušet smyslový požitek (manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi prakṛti-sthāni karṣati). Z toho důvodu je třeba stvořit hmotný svĕt. Hmotný vesmírný projev ve skutečnosti existuje kvůli touhám živých bytostí je vykořisťovat (yayedaṁ dhāryate jagat). Aby se vláda postarala o obyvatele, kteří mají sklony ke zločinu, musí postavit vĕznici. Není nutné, aby kterýkoliv z obyvatel žil v odporných podmínkách vĕznice, ale protože má určitá část populace sklony k protispolečenskému chování, vĕznice je třeba. Ve vyšším smyslu mohou být za hetuḥ neboli příčinu výstavby vĕznice považováni samotní vĕzni. Podobnĕ Nejvyšší Osobnost Božství expanduje svou vnitřní energii podle své touhy zvĕtšit ānandu, transcendentální blaženost svou i svých čistých oddaných, ale zároveň jako odpovĕď na nezákonné touhy podmínĕných duší žít životem smyslového požitku v zámĕrném zapomnĕní na Nĕho projevuje hmotný vesmír. Za hetuḥ, příčinu hmotného projevu, tedy mohou být považovány samy podmínĕné živé bytosti. Pánova vnĕjší energie māyā, která je zodpovĕdná za hmotné stvoření, se nazývá chāyā, stín Pánovy vnitřní energie. Sṛṣṭi-sthiti-pralaya-sādhana-śaktir eka / chāyeva yasya bhuvanāni bibharti durgā. Samotný Pán netouží projevovat stínovou energii zvanou Durgā neboli māyā. Blažené duchovní planety jsou projeveny vĕčnĕ a jsou na nich nejlepší možné podmínky pro živé bytosti, nedílné části Pána. Podmínĕné duše však odmítají nepochopitelné, vĕčné podmínky pro jejich život, které Pán tak milostivĕ poskytuje, a dávají přednost vyhledávání neštĕstí v království stínů zvaném hmotný svĕt. Za hetuḥ neboli příčinu hmotného svĕta tak mohou být považování jak Durgā, tak podmínĕné živé bytosti. Protože je Pán Kṛṣṇa v konečném smyslu sarva-kāraṇa-kāraṇam, příčina všech příčin, je znám jako konečná svrchovaná příčina. Jak Pán jedná jako svrchovaná příčina hmotného projevu (sthity-udbhava-pralaya-hetuḥ) je popsáno ve třinácté kapitole Bhagavad-gīty. Upadraṣṭānumantā ca: Pán jedná jako dohližitel a schvalovatel. Skutečná touha Nejvyšší Osobnosti Božství je uvedena zcela jasnĕ v Bhagavad-gītĕ: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja. Pán si přeje, aby se každá živá bytost vzdala stínové energie māyi a vrátila se do skutečné podstaty (vāstavaṁ vastu), vĕčného království Boha.

I když jsou popisovány různé aspekty Absolutní Pravdy, ta je v konečném smyslu pouze jedna, jak je uvedeno v tomto verši (tad avehi paraṁ narendra). Král Nimi se ptal na Brahman a tento verš nyní říká: yat svapna-jāgara-susuptiṣu sad bahiś ca. Pánův všudypřítomný rys nacházející se v bdĕní, snĕní a hlubokém spánku, a Jeho existence nad tĕmito třemi mentálními stavy, jsou projevy Brahmanu, Pánovy duchovní energie. Výrok dehendriyāsu-hṛdayāṇi caranti yena sañjīvitāni lze pochopit jako odkaz na Pánův rys Paramātmy. Když se Pán expanduje jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, třetí ze tří Viṣṇuových rysů, a vstoupí do srdce každé živé bytosti, jsou hrubé i jemné orgány tĕla oživeny, aby mohly pokračovat v řetĕzci plodonosných činností zvaných karma.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura rozličné projevy Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, nijak nesnižují Jeho svrchované postavení toho, kdo nemá sobĕ rovného. Absolutní Pravda je paramavyoma-nātha, Pán duchovního nebe, který se zjevuje jako dvouruký Śyāmasundara, jako čtyřruký, osmiruký nebo tisíciruký. V každém aspektu je Jeho tĕlo vĕčné a oplývá blažeností a poznáním (sac-cid-ānanda-mūrti). Na zemi se zjevuje jako Vāsudeva a v Oceánu příčin jako Mahā-Viṣṇu. Na Oceánu mléka leží jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu a jako Nṛsiṁhadeva vysvobozuje svého bezmocného mladého oddaného. Zjevuje se v podobĕ Pána Rāmacandry a jedná jako dokonalý král. Jako Kṛṣṇa každému, zvláštĕ pak krásným mladým ženám, krade srdce. Všechny tyto Pánovy rysy jsou označeny slovem Nārāyaṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, tak jako slovo prezident označuje nejen prezidentovy státnické povinnosti, ale také jeho osobní rodinný život a letitá důvĕrná přátelství. Śrīmad-Bhāgavatam uvádí: kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Pokud človĕk transcenduje oficiální pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství a dospĕje na vyšší úroveň lásky k Bohu, může pochopit, že Pán je Kṛṣṇa, příčina všech příčin. Pánovy nesčetné expanze v podobĕ Viṣṇuů jsou také úplné části Śrī Kṛṣṇy. Kṛṣṇas tu bhagavān svayam. Sám Pán říká v Bhagavad-gītĕ, ahaṁ sarvasya prabhavaḥ. Tyto body byly jednoznačnĕ objasnĕny v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu i v úvodním verši, oṁ namo bhagavate vāsudevāya, janmādy asya yato 'nvayād itarataś cārtheṣu.