SLOKA 4
evaṁ sṛṣṭāni bhūtāni
praviṣṭaḥ pañca-dhātubhiḥ
ekadhā daśadhātmānaṁ
vibhajan juṣate guṇān
evam — právĕ popsaným způsobem; sṛṣṭāni — stvořených; bhūtāni — živých bytostí; praviṣṭaḥ — vstoupí; pañca-dhātubhiḥ — (stvořených) z pĕti hrubohmotných složek (zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru); ekadhā — jednou (jako dohlížitel nad myslí); daśadhā — desetinásobnĕ (jako dohlížitel nad pĕti poznávacími smysly a pĕti činnými orgány); ātmānam — osobnĕ; vibhajan — rozdĕlí; juṣate — zamĕstná (způsobí, že se individuální duše zabývá); guṇān — s kvalitami přírody.
Nadduše vstoupí do hmotných tĕl stvořených bytostí, uvede do chodu mysl a smysly, a tak způsobí, že se živé bytosti obrátí ke třem kvalitám hmotné přírody pro smyslový požitek.
Následuje shrnutí komentáře Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura k tomuto verši.
Jediná Nadduše vstoupí do hrubohmotných složek (zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru) a použije aktivovanou hmotnou mysl k subtilnímu rozdĕlení smyslových činností podmínĕných duší mezi pĕt poznávacích smyslů (oči, uši, nos, jazyk a kůže) a dalším hrubým dĕlením na pĕt činných smyslů (ruce, nohy, řeč, genitálie a konečník). Protože osvobozené duše mají silný sklon sloužit Pánu, nejsou přitahovány protiklady hmotného dobra a zla. Potĕšení získávají oddaností a láskou k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, který si nad tímto hmotným projevem neustále užívá svých transcendentálních zábav.
Jakmile podmínĕné duše na svůj láskyplný vztah s Nejvyšší Osobností Božství zapomenou, rozvinou nedovolené touhy. Neschopny sloužit podobĕ, chuti, vůni a ostatním aspektům Pána Viṣṇua, jsou spoutány hořkými plody ploduchtivých činností. Pokud však nĕjakým způsobem probudí svou lásku k Bohu, mohou všechny své smyslové činnosti zamĕstnat ve službĕ Pánovým transcendentálním zábavám.
Veškeré hmotné činnosti jsou ve skutečnosti krajnĕ nežádoucí, ale podmínĕná duše vidí pod vlivem iluze zdánlivé rozdíly mezi dobrými a špatnými, příjemnými a nepříjemnými, a tak dále. Pán, Nadduše, vstupuje do individuálního i kolektivního vĕdomí živých bytostí, a zná proto srdce každé bytosti. Pán proto upřímnou duši toužící po duchovní dokonalosti osvobodí z hmotných pout a probudí její sklon sloužit Pánovi Vaikuṇṭhy. Láska k Bohu vzkvétá v různých příchutích transcendentálního požitku, ale v nevĕdomosti podmínĕná duše považuje za ten pravý objekt služby sebe a tak celou existenční situaci mylnĕ chápe.