SLOKA 3

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura je v tomto verši klamná energie (māyā) vysvĕtlena popisem jejích energií, kvalit hmotné přírody. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa popsal māyu jako guṇamayī, „tvořenou hmotnými kvalitami přírody“. Na kvality přírody v tomto verši poukazuje slovo uccāvacāni, „vyšší a nižší druhy“. Různé druhy života se projevují spolu s různými druhy krásy, ošklivosti, síly, slabosti a ostatních vlastností v daných druzích podle míry rozvoje příslušných kvalit přírody. Bhagavad-gītā (13.22) potvrzuje: kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu – „To je způsobeno stykem živé bytosti s hmotnou přírodou. Tak se setkává s dobrem a zlem v různých životních formách.“ Lze nalézt také podobný výrok:

„Ti, kdo se nacházejí na úrovni kvality dobra, spĕjí k vyšším planetám; ti, kdo jsou ovlivnĕni kvalitou vášnĕ, žijí na planetách na úrovni Zemĕ, a ti, kdo podléhají odporné kvalitĕ nevĕdomosti, klesají do pekelných svĕtů.“ (Bg. 14.18)

Tři obecné úrovnĕ hmotného života se nazývají deva, tiryak a nara – neboli polobozi, bytosti na nižší než lidské úrovni a lidé. V tĕchto různých druzích života jsou různé možnosti pro hmotné uspokojování smyslů. Jednotlivé druhy se vyznačují odlišnĕ tvarovanými smysly jako jsou genitálie, nosní dírky, jazyk, uši a oči. Například holubi jsou vybaveni pro témĕř nepřetržitý sex. Medvĕdi mají velkou příležitost spát. Tygři a lvi jsou vybaveni k boji a požírání masa, konĕ se vyznačují nohami uzpůsobenými pro rychlý bĕh, supi a orli mají bystrý zrak, a tak dále. Človĕk se vyznačuje velkým mozkem, který je určen k poznání Boha.

V tomto verši má velký význam spojení sva-mātrātma-prasiddhaye. Slovo sva znamená vlastnictví. Všechny živé bytosti patří Nejvyššímu Pánu (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ). Podle tohoto verše tedy mají dvĕ možnosti – mātrā-prasiddhaye a ātma-prasiddhaye.

Mātrā poukazuje na hmotné smysly a prasiddhaye na úspĕšné dokončení. Mātrā-prasiddhaye znamená „úspĕšné uspokojování smyslů“.

Na druhé stranĕ ātma-prasiddhaye poukazuje na vĕdomí Kṛṣṇy. Ātmāje dvou druhů – jīvātmā neboli obyčejná, závislá živá bytost, a Paramātmā, svrchovaná a nezávislá živá bytost. Nĕkteré živé bytosti chtĕjí poznat obĕ kategorie ātmy, a slovo ātma-prasiddhaye v tomto verši vyjadřuje, že hmotný svĕt je stvořen proto, aby dal tĕmto živým bytostem příležitost získat toto poznání a tak se vrátit do království Boha, kde je život vĕčný, plný blaženosti a poznání.

Śrīla Śrīdhara Svāmī to potvrzuje citováním verše z veda-stuti Śrīmad-Bhāgavatamu (10.87.2):

„Pán stvořil inteligenci, smysly, mysl a životní vzduch živých bytostí pro uspokojování smyslů, pro konání obĕtí za účelem dosažení vyššího zrození a v konečném smyslu pro konání obĕtí Nejvyšší Duši.“

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je skutečným účelem Pánova tvoření pouze jediné: podpořit pokrok v oddané službĕ samotnému Pánu. I když je řečeno, že Pán umožňuje smyslový požitek, je třeba pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství v konečném smyslu pošetilost živých bytostí nepromíjí. Pán umožňuje smyslový požitek (mātrā-prasiddhaye), aby živé bytosti postupnĕ pochopily zbytečnost snahy užívat si bez Nĕho. Každá živá bytost je Kṛṣṇovou nedílnou částí. Ve védské literatuře Pán předkládá usmĕrnĕný, aby živé bytosti mohly postupnĕ vyčerpat své sklony k pošetilosti a poznat hodnotu odevzdání se Jemu. Pán je nepochybnĕ zdrojem veškeré krásy, blaženosti a spokojenosti a povinností každé živé bytosti je vĕnovat se láskyplné službĕ Pánu. I když má tedy stvoření zdánlivĕ dva významy, je třeba pochopit, že v konečném smyslu je pouze jeden. Umožnĕní smyslového požitku je z konečného hlediska určeno k tomu, aby živé bytosti přivedlo k jedinému zámĕru – návratu domů, zpátky k Bohu.