SLOKA 43
śrī-āvirhotra uvāca
karmākarma vikarmeti
veda-vādo na laukikaḥ
vedasya ceśvarātmatvāt
tatra muhyanti sūrayaḥ
śrī-āvirhotraḥ uvāca — mudrc Āvirhotra pravil; karma — plnĕní povinností předepsaných písmy; akarma — neschopnost konat tyto povinnosti; vikarma — provádĕní zakázaných činností; iti — tak; veda-vādaḥ — téma pochopené pomocí Véd; na — ne; laukikaḥ — svĕtské; vedasya — Véd; ca — a; īśvara-ātmatvāt — protože pochází od samotné Nejvyšší Osobnosti Božství; tatra — v tomto ohledu; muhyanti — jsou zmateny; sūrayaḥ — (dokonce) i velké učené autority.
Śrī Āvirhotra odpovĕdĕl: Předepsané povinnosti, nekonání tĕchto předepsaných povinností a zakázané činnosti jsou témata, která lze správnĕ pochopit autorizovaným studiem védské literatury. Tomuto obtížnému tématu nelze nikdy porozumĕt svĕtskou spekulací. Autorizovaná védská literatura je zvukovou inkarnací samotné Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je védské poznání dokonalé. Dokonce i nejvĕtší učenci jsou zmateni ve svých snahách pochopit vĕdu o činnostech, pokud zavrhnou autoritu védského poznání.
Předepsané povinnosti autorizované zjevenými písmy se nazývají karma, a nekonání své nejvyšší povinnosti se nazývá akarma. Konání zakázaných činností se nazývá vikarma. Karma, akarma a vikarma jsou tedy stanoveny autorizovanými výklady védské literatury a nelze je zjistit pouhou svĕtskou logikou. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (6.16.51) Pán říká: śabda-brahma paraṁ brahma mamobhe śāśvatī tanū – „Jsem podoba transcendentálních vibrací, jako je oṁkāra a Hare Kṛṣṇa Hare Rāma, a jsem Svrchovaná Absolutní Pravda. Tyto Mé dvĕ podoby – transcendentální zvuk a vĕčnĕ blažená duchovní podoba Božstva – jsou Mé vĕčné podoby; nejsou hmotné.“ Také v Bhāgavatamu (6.1.40) se říká: vedo nārāyaṇaḥ sākṣāt svayambhūr iti śuśruma – „Védy jsou přímo Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa, a jsou samozrozené. To jsme slyšeli od Yamarāje.“ V Puruṣa-sūktĕ (Ṛg Veda, maṇḍala 10, sūkta 90, mantra 9) je řečeno: tasmād yajñāt sarva-huta ṛcaḥ sāmāni jajñire chandāṁsi jajñire tasmāt – „Z Nĕho, Yajñi, vzešly veškeré obĕtiny, hymny i chvalozpĕvy. Všechny mantry Véd pocházejí z Pána.“ Veškeré inkarnace Nejvyšší Osobnosti Božství jsou zcela transcendentální a bez čtyř nedostatků podmínĕného života, kterými jsou chyby, iluze, podvádĕní a nedokonalé smysly. Védské poznání je proto jako úplný projev Nejvyššího Pána stejnĕ bezchybné a transcendentální.
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura zdůraznil, že v hmotném svĕtĕ, jenž je ovládán Pánovou klamnou energií, je příslušný zvuk po popsání svého předmĕtu ztracen. Na duchovní úrovni zvané Vaikuṇṭha se však nikdy nic neztratí, a śabda-brahma, Osobnost Božství ve své podobĕ transcendentálního zvuku, je proto vĕčná.
V bĕžném lidském rozhovoru lze význam lidských slov zjistit pochopením zámĕru mluvčího. Protože je však védské poznání apauruṣeya neboli transcendentální, jeho význam lze pochopit pouze nasloucháním standardním autoritám v řetĕzci učednické posloupnosti, což v Bhagavad-gītĕ předepisuje samotný Pán (evaṁ paramparā-prāptam). Je proto jisté, že dokonce i velcí učenci, kteří pyšnĕ přehlížejí tento jednoduchý sestupný proces, jsou ve své beznadĕjné snaze zjistit konečný význam védského poznání zmateni a zahanbeni. Čtyři synové Pána Brahmy odmítli na otázku krále Nimiho odpovĕdĕt, protože byl tehdy pouhé dítĕ neschopné se vážnĕ odevzdat procesu naslouchání skrze učednickou posloupnost. Śrīla Madhvācārya v tomto ohledu říká: īśvarātmatvād īśvara-viṣayatvāt. Protože Védy popisují neomezenou Osobnost Božství, nelze k védskému poznání přistupovat svĕtskými metodami chápání.