SLOKA 45

V předchozím verši bylo uvedeno, že plodonosné činnosti sice jsou ve Védách předepsány, ale skutečným cílem lidského života je oprostit se ode všech materialistických činností. Lze proto dospĕt k závĕru, že védské obřady nabízející usmĕrnĕný smyslový požitek není třeba konat. Nevĕdomý človĕk, neboli ten, kdo nepochopil že není hmotné tĕlo, ale vĕčná duše, nedílná část Kṛṣṇy, nebude nikdy schopen ovládat nutkání hmotných smyslů. Pokud tedy tato osoba se sklony k hmotnému jednání odmítne védské pokyny usmĕrňující smyslový požitek, poklesne zajisté na úroveň nezřízeného uspokojování smyslů v hříšném životĕ (pāpa). Ti, kdo jsou například ovlivnĕni pohlavní touhou, mají vykonat vivāha-yajñu neboli náboženský svatební obřad. Často vidíme, že takzvaný brahmacārī, student védského poznání žijící v celibátu, z pýchy odmítne svatbu jako māyu, neboli hmotnou iluzi. Pokud však není schopen ovládnout své smysly, nepochybnĕ poklesne kvůli nedovolenému sexu, který s védskou kulturou nijak nesouvisí. Podobnĕ je začátečník rozvíjející vĕdomí Kṛṣṇy povzbuzován, aby jedl kṛṣṇa-prasādam k plné spokojenosti, ale nĕkdy se nĕjaký nezralý následovník bhakti-yogy snaží stavĕt na odiv své přísné stravovací návyky, až nakonec poklesne a jí neusmĕrnĕným způsobem odporná jídla.

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura slova mṛtyor mṛtyum upaiti znamenají, že samotný pán smrti Yamarāja daruje hříšnému človĕku volnou vstupenku do pekla. To je také popsáno ve Védách: mṛtvā punar mṛtyum āpadyate ardyamānaḥ sva-karmabhiḥ – „Osoby, které si svými materialistickými činnostmi působí velkou bolest, v okamžiku smrti nedosáhnou úlevy, protože jsou znovu postaveny do situace, v níž nastane smrt.“ Ti, kdo své smysly ještĕ neovládli, by se proto nemĕli zříkat védských obřadů, jako je svatební obřad, nebo vychutnávání si yajña-śiṣṭy, jídla, které zbylo po obĕti.

Předešlý verš uvedl příklad otce, který svému synovi nabízí bonbón, aby jej přimĕl vzít si lék. Pokud dítĕ otcovu nabídku odmítne s tím, že bonbón je zbytečný, připraví se tím i o lék, který ho vyléčí. Podobnĕ je na tom materialista, který odmítnutím védských pokynů předkládajících předepsaný smyslový požitek nebude očištĕn, ale ještĕ více poklesne. Śrīla Jīva Gosvāmī popisuje materialistu jako toho, jehož mysl a inteligence nejsou s vírou upřeny na poselství Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītĕ Śrī Bhagavān, Pán Kṛṣṇa, předkládá podmínĕným duším zastoupeným Arjunou úžasná vysvĕtlení skutečného životního cíle. Toho, kdo není schopen svou mysl upřít na tyto pokyny, je třeba považovat za materialistu se sklonem ke hříšným činnostem, který se proto musí podřídit standardním védským pokynům. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho jsou tyto védské pokyny považovány za puṇya, zbožné, i přesto, že nabízejí plody, a ten, kdo se jimi přísnĕ řídí, proto nepůjde do pekla. Samotný Pán Kṛṣṇa v Bhāgavatamu (11.20.9) říká:

„Každý musí pokračovat ve védských obřadech, dokud se opravdu neodpoutá od hmotného smyslového požitku a nerozvine víru v naslouchání o Mnĕ a Mé opĕvování.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že Védy předepisují časnĕ ráno vstát, vykoupat se a pronášet Gāyatrī mantru. Pokud se nĕkdo tohoto usmĕrnĕného života vzdá, stane se postupnĕ obĕtí činností určených ke hrubému smyslovému požitku, jako je jedení v restauracích a nedovolené styky se ženami. Když tak ztratí vládu nad smysly, stává se podobným zvířeti a od časného rána až do večera se zabývá nebezpečnými činnostmi. Śrīla Madhvācārya v tomto ohledu říká: ajñaḥ sann ācarann api. Človĕk pokračuje ve svých činnostech i přes svoji nevĕdomost a budoucí výsledek svých činností nebere v úvahu. Tato netečnost k budoucím výsledkům činností je v Bhagavad-gītĕ popsána jako příznak kvality nevĕdomosti. Tak jako inteligentní človĕk nepojede po dálnici, když ví, že ho na ní čeká nebezpečí, nebude ani provádĕt nevédské činnosti když ví, že konečným výsledkem bude zkáza, zde popsaná slovy mṛtyor mṛtyum upaiti. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura uvedl, že nevĕdomí lidé si nĕkdy myslí, že po smrti automaticky dosáhnou vĕčného klidu. Na základĕ mocných následků hříšných činů však dospĕjí do nanejvýš neklidné situace, protože výmĕnou za nepatrné dočasné plody svých hmotných činností budou muset trpĕt pekelnými strastmi. Tyto pekelné následky nepřicházejí pouze jednou, ale opakovanĕ, dokud človĕk nedbá na védské pokyny.