SLOKA 48
labdhvānugraha ācāryāt
tena sandarśitāgamaḥ
mahā-puruṣam abhyarcen
mūrtyābhimatayātmanaḥ
labdhvā — když obdržel; anugrahaḥ — milost; ācāryāt — od duchovního mistra; tena — jím; sandarśita — ukázán; āgamaḥ — (způsob uctívání daný) vaiṣṇava-tantrami; mahā-puruṣam — Nejvyšší Osobu; abhyarcet — žák by mĕl uctívat; mūrtyā — v určité osobní podobĕ; abhimatayā — kterou upřednostňuje; ātmanaḥ — osobnĕ.
Když oddaný obdržel milost svého duchovního mistra, který žákovi vyjevuje pokyny védských písem, mĕl by uctívat určitou osobní podobu Pána, kterou považuje za nejpřitažlivĕjší.
Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho znamená slovo labdhvānugrahaḥ formální zasvĕcení pravým duchovním mistrem. V Padma Purāṇĕ je uvedeno:
ṣaṭ-karma-nipuṇo vipro
mantra-tantra-viśāradaḥ
avaiṣṇavo gurur na syād
vaiṣṇavaḥ śvapaco guruḥ
Pravý duchovní mistr musí být duše odevzdaná lotosovým nohám Nejvyššího Pána. V Brahma-vaivarta Purāṇĕ se uvádí:
bodhaḥ kaluṣitas tena
daurātmyaṁ prakaṭī-kṛtam
gurur yena parityaktas
tena tyaktaḥ purā hariḥ
„Zavržením svého duchovního mistra žák znečistí svou inteligenci a projevuje velmi slabý charakter. Tento človĕk již ve skutečnosti zavrhl Nejvyššího Pána Hariho.“ Pravý žák by mĕl mít vždy na pamĕti, že veškeré jeho pochopení védského poznání přichází milostí jeho pravého duchovního mistra. Pokud nĕkdo navenek či náladovĕ přijme či zamítne pravého vaiṣṇavského duchovního mistra, nĕkdy přitahován jiným duchovním mistrem, dopouští se vaiṣṇava-aparādhy, velkého přestupku proti oddaným Pána. Nĕkdy se pošetilý začátečník mylnĕ domnívá, že je vztah s duchovním mistrem určen pro smyslový požitek žáka, a proto se ve jménu duchovních aspirací tento hlupák pravého vaiṣṇavského gurua vzdá. Musíme pochopit, že jsme vĕčnými služebníky gurua. Śrīla Jīva Gosvāmī však cituje tento verš z Nārada-pañcarātry:
avaiṣṇavopadiṣṭena
mantreṇa nirayaṁ vrajet
punaś ca vidhinā samyag
grāhayed vaiṣṇavād guroḥ
„Ten, kdo je do mantry zasvĕcen nevaiṣṇavou, musí jít do pekla. Proto by mĕl být znovu zasvĕcen správnĕ, předepsaným způsobem, vaiṣṇavským guruem.“ Povinností pravého duchovního mistra je pečlivĕ prozkoumat žákovu způsobilost a podobnĕ by mĕl k pravému duchovnímu duchovnímu mistrovi přistoupit i žák. Jinak mohou být jak pošetilý žák, tak nerozlišující guru potrestáni přírodními zákony.
Nemĕli bychom se umĕle snažit vstřebat veškeré zdánlivĕ protichůdné vĕtve védského poznání. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Podmínĕné duše mají různé rozporuplné povahy, které jsou zamĕstnány zdánlivĕ rozporuplnými védskými pokyny zvanými pravṛtti a nivṛtti-mārga. Nejsnažší cestou však je naučit se pravidelnému uctívání advaya-jñāny, Pána Viṣṇua. Všichni polobozi zmínĕní ve Védách jsou nástroje určené ke službĕ Nejvyššímu Pánu Viṣṇuovi. Pro službu Pánu je určeno také všechno, co existuje ve viditelném hmotném svĕtĕ; jinak to nemá žádnou hodnotu. Pokud se nĕkdo umĕle zřekne hmotných vĕcí použitelných ve službĕ Nejvyššímu Pánu, přichází o svou duchovní schopnost vidĕt vše jako vĕci určené pro potĕšení Kṛṣṇy a bude donucen uvažovat o hmotných vĕcech jako o předmĕtech určených pro jeho vlastní smyslový požitek. Hmotné vĕci by jinými slovy mĕly být přijímány či odmítány podle toho, jak tĕší Nejvyššího Pána. Jinak oddaný poklesne z úrovnĕ čisté oddané služby. V tomto verši je řečeno labdhvānugraha ācāryāt: takto rozlišovat se človĕk naučí, když obdrží milost pravého duchovního mistra, který upřímnému žákovi vyjeví, jak védské poznání uplatnit v životĕ.