SLOKA 8
dhātūpaplava āsanne
vyaktaṁ dravya-guṇātmakam
anādi-nidhanaḥ kālo
hy avyaktāyāpakarṣati
dhātu — hmotných složek; upaplave — zánik; āsanne — když se přiblíží; vyaktam — projevený vesmír; dravya — hrubými objekty; guṇa — a jemnými kvalitami; ātmakam — tvořený; anādi — bez počátku; nidhanaḥ — a konce; kālaḥ — čas; hi — opravdu; avyaktāya — do neprojeveného; apakarṣati — vtáhne.
Když se přiblíží zničení hmotných složek, stáhne Nejvyšší Osobnost Božství ve své podobĕ vĕčného času projevený vesmír tvořený hrubými a jemnými rysy, a celý vesmír zmizí v neprojeveném stavu.
Pán Kapiladeva ve třetím zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu učí, že hmotná příroda původnĕ existuje v nečinném rovnovážném stavu zvaném pradhāna. Jakmile na ni Pán Viṣṇu pohlédne svým mocným zrakem v podobĕ kāly neboli času, dojde ke vzájemnému hmotnému působení, vrcholícím v různorodém stvoření hmotného kosmu. V tomto verši je uvedeno, že na konci vesmírného času stejný kāla, který původnĕ přimĕl přírodu, která je ženského rodu, k projevení, vesmír znovu uvede do jeho původního stavu nečinné neprojevenosti. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je potom stažena i samotná energie času, kāla, a vstoupí do Nejvyšší Duše, která se projevuje jako původní příčina hmotné přírody (anādir ādir govindaḥ sarva-kāraṇa-kāraṇam).
Ve vĕčném duchovním království Boha tyto technické prostředky pro tvoření a ničení, rození a smrt neexistují. V duchovním nebi není různorodý duchovní požitek Pána a Jeho oddaných rušen podřadnými cykly rození, udržování a zničení, které se nacházejí v hmotném svĕtĕ.