SLOKA 2
brahma-śāpopasaṁsṛṣṭe
sva-kule yādavarṣabhaḥ
preyasīṁ sarva-netrāṇāṁ
tanuṁ sa katham atyajat
brahma-śāpa — kletbou brāhmaṇů; upasaṁsṛṣṭe — když byl zničen; sva-kule — Jeho vlastní rod; yādava-ṛṣabhaḥ — vůdce Yaduovců; preyasīm — velmi drahé; sarva-netrāṇām — všem očím; tanum — tĕlo; saḥ — On; katham — jak; atyajat — opustil.
Jak mohl nejlepší z Yaduovců poté, co Jeho dynastie zanikla kletbou brāhmaṇů, opustit své tĕlo, které bylo všem očím tak drahé na pohled?
K tomuto verši Śrīla Jīva Gosvāmī podává vysvĕtlení, že Osobnost Božství nikdy neopouští své duchovní tĕlo, které je vĕčné, oplývá blažeností a poznáním. Slovo katham tedy vyjadřuje otázku „Jak je to možné?“ ve smyslu, že ve skutečnosti je nemožné, aby Pán Kṛṣṇa opustil svou vĕčnou podobu, která je preyasīṁ sarva-netrāṇām, nejpřitažlivĕjším objektem, jenž skýtá potĕšení očím a všem ostatním smyslům.